Konec EILC kurzu

Nevím jak je to možné, ale tři týdny utekly jako voda a EILC kurz právě skončil. Během té doby jsem neměl vůbec čas jakkoliv se vyjadřovat zde na blogu, zkrátka stále bylo co dělat. Tak to teď snad trochu napravím :)

Celý EILC kurz

EILC ve zkratce
48 studentů bylo rozděleno do tří skupin po 16. Každý den jsme začínali v 9:00, pokračovali jsme s jednou přestávkou až do 11:45, pak následovala polední pauza. Na oběd jsme mohli chodit do některé z menz na UTA, cena za oběd byla 2,5EUR (se studentskou slevou). Rozhodně výborná cena, protože jsme si mohli kromě hlavního jídla vzít také talíř plný zeleniny (a zelenina je tady celkem drahá), k tomu 3 kusy pečiva a ještě nápoje (Finové pijí k obědu mléko, takže jsem pil taky mléko). Jídlo si zde každý nabírá sám, je to rozhodně pomalejší než u nás, ale většinou nebylo kam spěchat. Po obědě následovala ještě odpolední výuka s celou skupinou a pak buď volno, přednáška o Finsku nebo jiný program (první čtvrtek výlet na Viikinsaari, o němž už jsem psal). Kromě oficiálních akcí jsme měli také řadu těch méně oficiálních, jako například karaoke - Mitä kuuluu Marja-Leena? :)

Návštěva muzea 11.8.
Zhruba po polovině kurzu byla na programu návštěva zdejšího muzea. Dozvěděli jsme se něco o historii Tampere a také o zdejší občanské válce. Tampere je poměrně mladé město, založeno bylo v roce 1779 na výhodném místě - mezi dvěma jezery s výškovým rozdílem 18 metrů, které jsou propojeny řekou. A právě energie vody využíval zdejší průmysl, díky kterému se město rychle rozrůstalo. Nejrozšířenějším odvětvím průmyslu zde byl textilní průmysl, následovaný pak dřevozpracujícím. Většina továren je dneska zavřena, i muzeum bylo vlastně umístěno v bývalé továrně. Po asi půlhodinovém výkladu o historii jsme si mohli prohlédnout celé muzeum včetně expozice o hokeji, která se nám, Čechům, samozřejmě líbila...

Česká stopa v muzeu

Food tasting
V pátek 12.8. jsme měli možnost ochutnat některá finská jídla... většinou to bylo podobné evropské kuchyni, specialitou Tampere byly "Bloodsausages", což známe i u nás :) Na programu byl také kvíz o Finsku, hlavní cenou byl hrníček. Samozřejmě všichni Češi hned vytáhli mobilní telefony s Wi-Fi připojením k internetu, takže zatímco ostatní hádali, Češi šli na jistotu. Nakonec jsem vyhrál právě proto, že u předposlední otázky jsem si prostě tipnul, zatímco ostatní marně hledali na internetu egyptskou restauraci v Tampere :)

Board game night 16.8.
V úterý 16.8. byla pořádána školou organizovaná akce v baru O'Connells, což byl jeden irský bar v centru města. Účast zde byla dobrovolná, přišli však téměř všichni. Dostali jsme studentskou slevu, takže místo 6 EUR stálo pivo "jen" 5 EUR, ještěže vám zde dají aspoň vodu zdarma :) Zahráli jsme si několik stolních her, dokonce i s Heidi (měla na starosti organizaci kurzu), většina lidí odcházela domů velmi brzy, protože následující den nás čekala ústní část zkoušky.

Ústní část zkoušky
Ve středu 17.8. byla na programu ústní část zkoušky. Jednalo se jen o krátký rozhovor ve finštině, asi 5 minut. A protože jsem šel až jako jeden z posledních, věděl jsem moc dobře, co mě čeká. Skutečně se nebylo čeho obávat.

Movie afternoon
Ten samý den odpoledne jsme se dívali na finský film "Napapiirin Sankarit" ("Lapland Odyssey"). Jednalo se o komedii ve stylu "road movie", jen jsem nepochopil, proč autoři zvolili jako hlavní téma právě koupi "digiboxu" (u nás spíš set-top-box), ale jinak to byl docela povedený film. Takový nezvyklý, protože většina filmu se odehrávala než v noci...jak jinak :)
http://www.csfd.cz/film/287019-napapiirin-sankarit/

Zkouška
Naše příprava na zkoušku probíhala u jezera Suolijärvi (teď to vypadá blbě, protože je tam vlastně 2x slovo jezero, ale nechce se mi psát jen Suoli). Trochu jsme si procvičili slovíčka, zjistil jsem, že oproti ostatním skoro nic neumím :) Pak se šlo do vody, moc se mi nechtělo, ale nakonec jsem tam také skočil a kupodivu byla voda celkem dobrá. Následovalo jen 15 minut v sauně a zopakování si gramatiky na pokoji. Ve čtvrtek 18.8. jsme psali zkoušku, oficiálně jsme měli začít s poslechovou částí, ale protože Michal zaspal, čekali jsme s poslechem na něj :) A právě poslech byl hodně těžký, měl jsem co dělat, abych aspoň trochu rozuměl, následovala písemná část, která už byla mnohem lehčí...

Příprava na zkoušku u jezera

Výsledky zkoušky
V pátek jsem se dozvěděl to, co už jsem tušil...uspěl jsem u zkoušky! Písemná část 72,5 bodů z 80 možných, a to jsem udělal spoustu hloupých chyb, poslech pouze 3,25 bodu z 6 a výsledek ústní zkoušky rovněž nad očekávání dobrý - 11 bodů (nevím kolik bylo maximum, možná 12). Pak jsme všichni dostali certifikáty, ve kterých se píše, že kurz je ekvivalentem 5 ECTS kreditů, které mi však budou doma na nic, protože FEKT neuznává finštinu jako světový jazyk. Zkoušku udělali všichni, asi ani tak nezáleželo na počtu bodů :) Odpoledne následovalo "slavnostní" ukončení kurzu, byl pro nás připravený výborný dort (finsky "kakku") a také káva (moje druhá káva v Tampere). Výborný kurz, všem vřele doporučuji. Kromě toho, že se naučíte pár slov Finsky a poznáte finskou kulturu, seznámíte se hlavně se spoustou zajímavých lidí z celé Evropy!

Naše skupina - A

Občerstvení přichystané na závěr kurzu

Zajímavosti o životě ve Finsku

Mám za sebou skoro 2 týdny ve Finsku a tak jsem se rozhodl, že napíšu, co mě nejvíce zde zaujalo...

Angličtina
Věděl jsem, že Finové umí anglicky, ale přesto mě překvapilo, jak dobře. Prakticky kdokoliv na ulici vám dokáže poradit, a nezáleží ani tak na věku, i když u mladší generace je to samozřejmě ještě lepší. Otázka "Do you speak English?" je tady naprosto zbytečná :)

MHD
Obrovská nevýhoda oproti České republice. Za prvé je to drahé. Jedna jízda 2,5 EUR, jízdné na měsíc pak 30 EUR. Za druhé: jezdí zde pouze autobusy, linek je poměrně málo a intervaly jsou dlouhé, a to má Tampere přes 200 000 obyvatel. Dalším negativem je fakt, že všechny zastávky jsou jen na znamení. Kdo město nezná, jen těžko uhodne, kdy má vystoupit, protože asi v polovině autobusů nejsou vůbec žádné informace o příští zastávce. A poslední nevýhoda: příplatek na jízdu v noci 2,5 EUR!!!

Auta
Mnoho Finů jezdí v docela obyčejných autech, převažují spíše starší auta, žádný luxus. V podvečer však vyráží do ulic pravá americké auta s nezaměnitelným zvukem, vypadá to tady jako ve filmu z 80. let.

Zrovna tohle není zas takový zázrak, jsou tady i lepší!

Jezera
Ať vyrazím jakýmkoliv směrem, vždy dorazím k jezeru. U většiny z nich se dá koupat, skákat do vody, u některých je i sauna. Voda většinou čistá, všude okolo lesy...

Cyklistika
Nejoblíbenější dopravní prostředek Finů. Cyklostezky jsou úplně všude, chodníky jsou společné jak pro chodce, tak pro cyklisty. Občas je to tady hodně divoké, zejména v centru.

Sauna
Říká se, že je ve Finsku připadá jedna sauna na 3 Finy a je tomu skutečně tak. Každá budova má svou vlastní saunu, stejně tak jako každý blok u nás na koleji. Dřív jsem považoval za naprostou blbost být zavřený v místnosti, kde je teplota blížící se možná i 100°C (těžko říct, teploměrům se občas nedá věřit). Není to však tak hrozné, jak se na první pohled zdá, a následná studená sprcha je opravdu hrozně osvěžující! Nutno vyzkoušet, ale jsem si jistý, že každému se to líbit nebude :)

Zmrzlina
Možná to bude pro někoho překvapení, ale Finové patří k největším konzumentům zmrzliny na světě. Těžko říct, proč tomu tak je...

Cena potravin
V porovnání s Českem je zde opravdu draho. Spousta potravin je zhruba 3x dražší než u nás. Alkohol se zde smí prodávat pouze do 21:00, nápoje s obsahem alkoholu nad 5% pak pouze v specializovaných obchodech, tzv. Alko shopech.

Finština
O finštině někdy napíšu samostatný článek, takže teď jen to, co nám řekla hned první den naše učitelka: "Finnish is not difficult, it's just different."

Výherní automaty
Prakticky v každém obchodě jsou výherní automaty, u kterých sedí většinou důchodci zbavující se tak části svého důchodu. Nevím, zda je to pravda, ale slyšel jsem, že výtěžek z tohoto druhu hazardu putuje na dobročinné účely.

Finové
Finové rádi dodržují pravidla a předpisy. Ať už je to ve škole, kde si nikdo nedovolí vás předběhnout ve frontě na oběd, tak třeba u zkoušky, kde si nedovolí opisovat. Celkově jsou ohleduplnější, než většina Evropanů, zejména se to pozná na silnici. Pokud se blížím k přechodu pro chodce, většina aut zastaví a pustí mě (i s předstihem), v Česku se mi to stává jen občas, ve Finsku je to téměř pravidlem. Pokud na finské dálnici jedete rychlostí 120km/h, což je nejvyšší povolená rychlost, můžete si být téměř jisti, že vás nikdo nepředjede. Taková jízda je pak mnohem klidnější a navíc díky plynulosti provozu ušetříte palivo.

Doplněno 6. června 2012 o další poznatky :)

Výlet na Viikinsaari

Posledním záznamem v blogu bylo, že se chystáme k jezeru. Od té doby uběhlo dost času, ale neznamená to, že bychom se utopili, ale že jsem zkrátka neměl čas. K jezeru jsme samozřejmě vyrazili, vybrali jsme si jedno zde v Hervantě (jedno z mnoha), poté jsme ještě pokračovali u souseda od naproti, u Martina, byla to taková malá česká párty. Naštěstí s námi byl Sylvain, takže jsme se celou dobu snažili mluvit anglicky.

Ve středu pak následoval první skutečný školní den. Byly nám představeny jednotlivé učitelky finštiny, moji skupinu A vyučuje Hanna-Marika, zatím za každých okolností velmi pozitivní a plná energie. Finština je opravdu těžký jazyk, údajně hlavně zpočátku, naučit se základy stojí hodně úsilí. Ve skupině mám spoustu zajímavých lidí různých národností, především 3 Čechy, pár holek z Německa, Francouze, Italky, Španěle, Katalánku, Portugalku, Švýcarku, Poláka a také jednoho Turka, snad jsem na někoho nezapomněl. Každý den začínáme v 9:00 ráno a končíme mezi 14:00 až 15:00. Finsky zatím umím opravdu jen pár slov, snad to časem bude lepší. Více o finštině někdy příště.

A nyní už konečně k výletu na ostrov Viikinsaari, který se konal ve čtvrtek. Po skončení výuky jsme se sešli před školou, kde nás Heidi asi 5x přepočítala, pak se zeptala, zda někomu někdo chybí, dočkala se pouze odpovědi "I miss my mom", takže jsme vyrazili k přístavu. Po 20 minutové plavbě jsme dorazili na ostrov, do sauny šly nejprve holky, kluci šli hrát fotbal. Za hodinu jsme se také dočkali a mohli jsme jít do sauny, v mém případě poprvé v životě. První moment bylo to horko opravdu nesnesitelné, ale za pár minut jsem si zvykl, je lepší sednout si někam níž, protože u stropu je nejvyšší teplota. Saunu jsme střídali s koupáním v jezeře, které se překvapivě nezdálo vůbec studené. K tomu všemu se grilovaly různé párky (finsky makkaraa) a bylo k dispozici nějaké pití (nealko samozřejmě). Po návratu zpět do Tampere jsme přemýšleli, co dál, protože večer se ve městě konalo pár zajímavých akcí. Naší nevýhodou je, že bydlíme v Hervanthě, což je čtvrt vzdálená zhruba půl hodiny cesty autobusem od centra. Rozhodli jsme se nejezdit na naši kolej a zůstat v centru i proto, že jsme byli pozváni k ochutnávce polské vodky na pokoji jedné polské slečny, která bydlí v centru. Bylo nás asi 15, takže láhev byla celkem rychle pryč, poté jsme vyrazili do ulic. Nejzajímavější událostí byla Fireshow, která se konala v jednom z parků od 23:00. Po skončení jsme se rozdělili na dvě skupina. Ta první chtěla jet domů, druhá pokračovat v nějakém baru. Patřil jsem do první skupiny, protože přeci jen byl čtvrtek a v pátek nás čekala škola. Bohužel poslední autobus před půlnocí jsme nestihli, takže jsme museli platit příplatek za jízdu v noci 2,5EUR. Překvapivě se k nám připojil těsně před odjezdem i zbytek, protože tohle byl poslední spoj do Hervanty, další by jel až ráno. MHD tady v Tampere není žádný zázrak, možná o tom čase napíšu samostatný článek...

A když už jsem tady, tak rovnou pár slov o tom, co se dělo v pátek. Sraz v 21:30 naproti vlakového nádraží, sešla se skupina podobně velká jako ve čtvrtek, tentokrát jsme zamířili do nejbližší hospody. Osobně bych bral spíš nějaký park nebo jít k jezeru, protože v hospodě byly malé stoly a hluk, hlavně díky karaoke, což je ve Finsku velmi populární. Pivo stálo 3 EUR, což není tak moc (jsou tady mnohem dražší), avšak s českým pivem se to nedá srovnat...

První den na EILC

Dnešek byl úvodním dnem EILC kurzu. Kromě organizačních záležitostí a procházky po University of Tampere jsme měli možnost ochutnat zdarma jídlo v místní menze (popravdě řečeno, na TUT měli jídlo lepší). Pak byl dostatek času na poznání spolužáků. Překvapením bylo, že se nám podařilo vytvořit celkem velkou česko-slovenskou skupinu, která čítá 6 Čechů a 1 Slováka. Z jedné stránky výhoda, avšak nedonutí nás to mluvit anglicky, i když občas se snažíme :) Mnohem lepší je konverzace s cizincem, protože tam nám zkrátka nic jiného nezbývá. Dnes jsem si trochu promluvil pouze s jednou slečnou z Německa a samozřejmě se Sylvainem, který tak nějak zapadl do naší české skupiny a s trochou snahy se za půl roku naučí česky :)

Pak jsme vyrazili na "Tour de Tampere", ale jednalo se spíš jen o takovou informativní záležitost (kde je pošta, kde koupit "šalinkartu", atd.). Nakonec jsme dorazili k jedné menší rozhledně, kde jsme opět dostali možnost dát si koblihu a kafé nebo čaj zdarma. Využili jsme příležitosti a hned poté jsme si šli vyřídit měsíční jízdenku na MHD za 30 EUR, opět proběhlo vše bez problémů, Finové jsou opravdu velmi ochotní a nemají problém vše anglicky vysvětlit. Nakonec jsme šli na poštu vyplnit oznámení o změně adresy, což se mi nakonec nepovedlo, protože jsem udělal chybu v telefonním čísle a nový formulář se mi nechtělo vyplňovat, avšak jde to udělat i přes internet, takže toho využiji. A mimochodem, na poště byla za přepážkou velmi pěkná Finka :)

Nyní se chystáme ještě k jezeru. Světlo tady v Tampere je poměrně dlouho, takže máme ještě čas. Zítra sem doplním fotky.

Příjezd do Finska

31.7.2011

Cesta do Tampere byla skutečně náročná, jestli dobře počítám, byl jsem téměř 40 hodin na nohou (myslím tím, že jsem nespal), pak chvilka spánku a další cestování. Takže jak to bylo. Nejprve cesta do Prahy, před kterou jsem samozřejmě nespal. Vládlo počasí typické pro konec října, avšak pro 31.červenec hodně nezvyklé - 10°C a déšť. Následoval let do Mnichova se společností Lufthansa se strojem Avro RJ85, což je takové menší letadlo, avšak vypadá jako zmenšená kopie Boeingu 747. V Mnichově jsme měli 50 minut na přestup, nebyl však potřeba větší přesun, letadlo do Helsinek (Airbus A320/200) mělo drobné zpoždění, ale do cílové destinace přiletělo podle plánu ve 12:40 místního času. Krásné počasí - jasno a 25°C. Během pár minut jsme si vyzvedli kufry a přesunuli se autobusem do centra Helsinek. Mimochodem, lístek stál 4 EUR a přímo v automatu se dal zaplatit platební kartou, jako téměř vše tady ve Finsku. Po krátké procházce centrem nás vyzvedli Markéta a Jussi, tedy naši hostitelé pro první noc ve Finsku, a vyrazili jsme k jezeru (asi 50km od Helsinek), překvapivě teplá voda, kolem jezera skály, ze kterých se skákalo do vody - já tedy ne :-) Poté jsme měli takovou malou okružní cestu v centru Helsinek, mezitím co pro nás Jussi připravil večeři. Večer jsme zakončili další procházkou, tentokrát k moři a přístavu. Den využitý na 110%...

Oblačnost - ČR, v dálce Německo, bez mraků...

Motory letadla AVRO RJ85

Pobřeží (ale nevím, kterého státu)

Airbus A320/200 na letišti v Helsinkách

Zajímavá budova poblíž nádraží

Česká stopa v Helsinkách

Jezero asi 50km od Helsinek

1.8.2011

Ráno snídaně a pak cesta tramvají na autobusové nádraží (mimochodem, v Helsinkách mají úzký rozchod kolejí). Tam nás Jussi dovedl až našemu autobusu, díky němu i Markétě byl náš příjezd snadnější a hlavně zajímavější. Někdy kolem 11. hodiny jsme dorazili do Tampere, šli jsme se tedy ukázat na UTA, kde bude probíhat od zítřka kurz EILC.. Pak rychle do TOAS Office vyzvednout klíče a hurá na kolej, zbavit se konečně těch otravných zavazadel. Autobusy tady zastavují jen na znamení a navíc neexistuje nic jako informační tabule nebo ohlašování přísní zastávky, naštěstí nám jedna slečna pomohla najít naši kolej. Mám byt pro 6 lidí (3 pokoje po 2 lidech), avšak zatím jsem tu sám. Skoro nic tady není, takže v nejbližší době musím dokoupit to nejnutnější. Zato kamarád Jožka, se kterým jsem přijel, již má spolubydlícího, kterým je Francouz jménem Sylvain (také účastník EILC kurzu). Zítra nás čeká první den kurzu, takže půjdu brzy spát, i když zde je příliš mnoho světla, den je stále mnohem delší než u nás.

Finové

První zjištění - spousta Finů umí anglicky a to tak, že nepoznáte, že jsou to Finové. I řidič autobusu nebo pokladní v menze umí alespoň základy v tom smyslu, že vám rozumí a dovedou poradit. Druhá věc, zatím jsou všichni velmi milí a snaží se vždy pomoct. A poslední postřeh, spousta Finů nosí hodně zajímavé "účesy", styl oblékání atd., což asi souvisí se zdejší hudební scénou (metal). Více někdy příště...