Tak už jsem nějaký ten pátek doma v České republice a užívám si "post Erasmus syndrome". Je na čase podívat se zpětně na 5 měsíců ve Finsku a trochu toto období zhodnotit jako celek. Dnes už vím, že jsem celkem úspěšně absolvoval všechny předměty (sice dva ještě nejsou oznámkované, ale to už mě tolik netrápí), takže můžu hodnotit víceméně objektivně i způsob známkování ve Finsku.
Finance
Sice ještě nevím, jestli mi TOAS vrátí zálohu na ubytování, ale i bez ní mi peníze poskytnuté jako Erasmus stipendium pokryly veškeré náklady na život ve Finsku. Díky tomu, že jsem také cestoval (Oslo, Stockholm, Tallinn, Lapland), musel jsem samozřejmě přispět i ze svého, ale život v Česku by mě také něco stál, takže finanční stránka vyšla skutečně na výbornou. Každý je však zvyklý na jiný životní standard a spoustě lidí peníze nestačí. V mém případě byl důležitý faktor - levné ubytování. Pokud bych měl bydlet v Helsinkách, půlroční pobyt by mě vyšel o 2000 EUR dráž oproti Tampere, takže pokud se rozmýšlíte, kam jet, doporučuji Tampere. Je to celkem velké město, ve kterém je jistě spousta zábavy a kulturních akcí, a zároveň levné bydlení. Edit 6. června 2012: TOAS mi vrátil celou zálohu, i když jsme měli v bytě po našem odjezdu šílený nepořádek :)
Obtížnost zahraniční univerzity
Musím se přiznat, že jsem měl strach, jestli výuku v zahraničí zvládnu. Skutečně, mnohdy to nebylo nic lehkého a měl jsem co dělat, ale když se na to podívám s odstupem, nebylo to nic těžkého. Oproti domácí univerzitě mi tak trochu chyběly laboratorní úlohy, protože ve Finsku jsem je prakticky neměl. Spíš jsem měl teoreticky zaměřené předměty.
Národní hrdost
Je to docela zvláštní, ale pobyt ve Finsku (a obecně v zahraničí) nám otevře oči a odhalí věci, které jsem u nás lepší, ale nám přijdou běžné, a proto si jich ani nevážíme. Jako příklad bych uvedl MHD, která je na velmi vysoké úrovni v každém větším českém městě, naopak v Tampere (200 tisíc obyvatel) jezdí pouze autobusy a třeba v noci během týdne nejezdí nic. Dále například české jídlo, jako třeba knedlíky, které bych ve Finsku jen těžko sháněl. I proto jsme pořádali hned několik českých večeří a musím říct, že vždy chutnalo, nebo aspoň se všichni tvářili, že jim chutná. Řekl bych, že každý z nás se snažil Česko propagovat v tom nejlepším možném světle, dokonce jsem si koupil i českou vlajku, původně tedy za účelem fandění na hokejových zápasech, ale nakonec sloužila jako závěs v okně našeho pokoje. Další věcí, kterou bych rád zmínil, je český Krteček, tedy animovaná postavička, která je ve Finsku zřejmě docela populární, protože jsem ji viděl nejen v nabídce knihkupectví, ale také ozdobila spoustu vlaků (zvenku i zevnitř - v jakémsi dětském koutku). Na cestě do Tallinnu jsme se zase dívali na Štaflíka a Špagetku, tedy další český Večerníček. Zkrátka spousta věcí, které nám připomínali domov a jsem rád, že bylo v Tampere hodně Čechů, se kterýma jsme si občas vytvořili malé Česko uprostřed Finska. Na druhou stranu člověk poznal i spoustu věcí, které jsou u nás špatné, ale dřív jsem si to neuvědomoval :(
Úroveň angličtiny
Jednou z věcí, která je v Česku špatná, je úroveň angličtiny. Těžko se srovnávat například s Finskem, kde anglicky mluví i řidič autobusu, ale porovnal bych aspoň úroveň mezi výměnnými studenty. Suverénně nejhorší v tomto ohledu byli Španělé, kteří nejenže anglicky neuměli, ale navíc většinou neměli žádnou snahu se anglicky učit, protože všude chodili v obrovských skupinách, takže potřebu angličtiny neměli. U Čechů, kteří také se svojí angličtinou bojovali, jsem aspoň viděl jistou snahu se alespoň částečně izolovat od ostatních Čechů a mluvit anglicky. U Francouzů byla situace hodně individuální, většinou uměli slušně anglicky se svou typickou výslovností, ale vyhledávali každou příležitost k tomu, aby mohli mluvit mezi sebou francouzsky (avšak byly mezi nimi výjimky). Němci byli skutečně hodně dobří, někteří měli sice silný německý přízvuk, ale obvykle to příliš nevadilo a šlo jim dobře rozumět. Polská angličtina byla blízká české variantě, takže pro nás nebyl nejmenší problém jim rozumět, ale obecně mluvili celkem slušně. Možná je to dáno jen tím, že jsem znal malou skupinu lidí, ale nejlepší angličtinou se mohou pyšnit Portugalci a Brazilci, kteří na rozdíl do Španělů nemají vůbec problém s výslovností. Za zmínku stojí už snad jen chvilkami hodně vtipný italský přízvuk :)
Několik rad pro další, kteří se rozhodnou vyjet na studijní pobyt do Finska
1. Pokud chcete ušetřit, zvolte Tampere místo Helsinek. Hlavně na ubytování ušetříte hodně peněz.
2. Jeďte na Erasmus co nejdřív. Já jel až v posledním ročníku, kdy jsem kromě předmětů měl psát v zahraničí část svojí diplomové práce, což nešlo příliš dohromady. Takže je dobré vědět hned od začátku, ze Erasmus vás bude stát jeden rok ve škole navíc a vyplatí se tedy jet na celý rok, nejen jeden semestr.
3. Když už budete ve Finsku, cestujte. Kromě řady národních parků ve Finsku máte k dispozici řadu okolních států, do kterých se můžete dostat za relativně málo peněz. Opět v mém případě jsem se rozhodoval, jestli pracovat na diplomce nebo se někam podívat (vyhrála druhá možnost).
4. Občas se může stát, že některé české internetové stránky nefungují při přístupu ze zahraničí (zejména televizní streamy). Využijte svojí domácí školu a její VPN, pokud tuto službu poskytuje. Umožní vám získat českou IP adresu a relativně rychlou konektivitu do Česka.
5. Určitě se hodí účet v Eurech. Myslím, že některé české banky toto nabízejí. V opačném případě totiž ztrácíte peníze minimálně 2x. Poprvé, když vám je VUT (nebo jiná univerzita) posílá na účet a podruhé, když v zahraničí platíte/vybíráte peníze. Jinak stačí český účet, pár Euro v hotovosti a spousta věcí se dá platit kartou.
6. Nakupujte v Lidlu, je to nejlevnější způsob, jak koupit potraviny. Ostatní obchody (S-Market, K-Market) také nejsou až tak drahé a zas je v nich větší výběr, ale pozor na takové ty menší obchody jako třeba SIWA, ten je dost drahý a je tam mizerný výběr. Pozor na finský "chleba". Za pár dní je celý plesnivý, vždy jsem skoro polovinu vyhazoval. Naopak finské mléčné výrobky jsou dobré (i když mléko se také zkazí dřív, než v ČR).
7. Vyberte si raději lehčí předměty, klidně si jich zapište i víc a klidně i z jiných oborů. Třeba vám to doma neuznají, ale je to jedinečná možnost zkusit si něco nového. Škoda, že české univerzity neumožňují něco ve smyslu semestru v zahraničí za cca. 20 kreditů, které by člověk dostal, ať už by v zahraničí absolvoval cokoliv. Je totiž těžké najít alternativy domácích předmětů a zbytečně se tak zužuje okruh univerzit, kam lze vycestovat.
8. Přihlaste se na kurz EILC. Já sice pravděpodobné, že se tam nedostanete, ale za zkoušku to stojí. Určitě nejlepší období z celého Erasmu byl EILC kurz.
9. Finsko je daleko, letenky jsou drahé, autobusy tam jezdí málo... proto, pokud máte možnost vzít auto, berte ho. Bude se hodit i na místě. Ale pozor, cesta autem do Finska je dlouhá, časově náročná a v Polsku díky zdejším řidičům také celkem nebezpečná, tak bych doporučil jet minimálně ve dvou.
10. Když si ještě na něco vzpomenu, určitě doplním!
Češi v Tampere
Existuje celkem početná komunita našich krajanů žijících v Tampere. Doporučuji najít si na Facebooku skupinu "Češi v Tampere" a možná poznáte pár krajanů, kteří vám třeba pomohou adaptovat se na Finsko.
Odkazy na další blogy
Rozhodně jsem nebyl jediný, kdo svůj pobyt ve Finsku zmapoval na blogu. Svůj "deníček" psalo zpočátku hodně lidí, ne každý to však vydržel. Mohu doporučit dva blogy:
1. Michal Hanusek: http://finnish-adventure.blogspot.com/
2. Tomáš Sedláček: http://flashtom.bloguje.cz/
Zobrazují se příspěvky se štítkemTUT. Zobrazit všechny příspěvky
Zobrazují se příspěvky se štítkemTUT. Zobrazit všechny příspěvky
pondělí 23. ledna 2012
úterý 27. prosince 2011
Zkoušky, učení a loučení - konec Erasmu 2011
Po návratu z Laponska bylo najednou málo času, protože ve škole se blížil konec semestru. Konkrétně jsem musel dodělávat cvičení do předmětu "Signálové procesory", který byl vyučován formou samostudia, což samozřejmě vedlo k tomu, že jsem vše odkládal na poslední chvíli. Takže jsem strávil několik dní úplně sám v jedné z učeben na Tietotalu, až když jsem měl téměř vše hotové, přišel za mnou jeden pákistánský student a zeptal se mě, jestli může být se mnou ve dvojici... tihle kluci z východu, kterým jsme občas říkali "indiáni", měli založené své studium většinou na masivní kooperaci. Tam, kde Evropan pracoval sám nebo ve dvojici, "indiáni" pracovali ve skupině třeba 10 lidí. Ale abych se vrátil k původnímu tématu. Takže jsem dokončil všechna cvičení, poté jsme je spolu odevzdali a mohl jsem se soustředit na další úkol, a to dokončení cvičení v předmětu "Introduction to satellite positioning". Zde jsem pracoval ve dvojici s Petrem (ano, je to také Čech), ale protože zmíněný předmět byl z jiného oboru, než Petr studoval, tak jsem většinu úkolů zpracovával já. Nicméně na konci semestru jsem za to dostal čokoládu, což rozhodně potěšilo. Naopak v "Digital Design for FPGA" jsem to byl já, kdo celý semestr nic nedělal, za moje body z tohoto kurzu mohu poděkovat Tomkovi z Polska (taky dostal nakonec čokoládu, ale málem jsem mu ji nestihl předat). Posledním úkolem, který jsem dodělával před zkouškami, byl projekt z předmětu "Video compression", který byl nakonec poměrně snadný.
Poslední dva týdny (necelé) byly ve znamení zkoušek. Ano, zkouškové období je tady opravdu krátké, takže jsem měl 6 zkoušek během 8 dní, a to ještě dvakrát se podařilo mít 2 zkoušky v jeden den. Skutečně nic příjemného, když navíc jako Exchange students musíme všechny udělat na první pokus (neexistuje nic jako náhradní termín). Náročnost byla srovnatelná s Českem, jen s tím rozdílem, že ve Finsku jsme museli celou zkoušku psát samozřejmě v angličtině, což nakonec nebyl zas takový problém. Rozhodně se však nepotvrdilo (aspoň v mém případě), že by Erasmus studenti dostávali kredity úplně zadarmo. Já teď s napětím čekám, jestli se mi vlastně podařilo splnit minimum 18 kreditů (v tuto chvíli mám potvrzeno 8). Učitelé mají celých 30 dní na oznámkování, takže si asi chvilku počkám. Systém zkoušek byl také docela odlišný, v jedné učebně se psalo více různých zkoušek, hlídali úplně cizí lidi a bylo jich celkem dost, opisování a podvádění se trestá tvrdě - vyhozením z daného předmětu (student ztrácí možnost dalších termínů). Vidím jako nevýhodu, že daný vyučující není přítomný na zkoušce. U nás totiž občas ještě během zkoušky vysvětlí, co přesně po nás vlastně chce, případně poradí... A ještě poznámka ke známkování: stupnice od 0 do 5, přičemž 5 je nejlepší a 0 znamená failed, takže doufám alespoň v jedničky :)
Celý prosinec byl rovněž ve znamení loučení s lidmi, kteří odjížděli domů. Nejprve to byly dvě Češky - Petra a Klára. Celá akce byla uspořádána na Reinole a holkám se to opravdu hodně podařilo. Přichystaly spoustu dobrého jídla a pití, místnost byla vyzdobena mimo jiné českými vlajkami, bylo to jako český ostrov ve finském jezeře :) Bohužel jsem nemohl zůstal až do rána, protože na mě čekala práce. Následující týden odjížděl domů Tomáš, a tak jsme si zašli na jedno (skutečně jen jedno pivo, při místních cenách bohatě stačí). Celý večer vytrvale sněžilo a tak jsme postavili parádního sněhuláka na autobusové zastávce a měl úspěch hlavně u opilých Finů. O víkendu byla poslední společná večeře - Katalánská. Ariadna připravila spoustu jídla a také pro každého malý vánoční dárek s osobním přáním, což bylo opravdu milé. Poté následovala venku "snowball fight", což bylo super, hlavně holky z Portugalska a Katalánska byly snadným terčem. I tento povedený večer byl svým způsobem loučením, protože s některými lidmi jsme se viděli naposled. Další týden, již uprostřed zkouškového období, jsme naposledy zamířili i do Miami, i když jsem původně nechtěl, nakonec jsem šel a rozhodně to nebyla špatná akce, spoustu ostatních společných akcí jsem ale kvůli náročnému programu ve škole musel odmítnout. Poslední víkend jsme se rozloučili s Ariadnou, trochu jsme zavzpomínali na EILC... Den před zkouškou jsem se účastnil akce "CZ/SK hospoda", která se konala u Cipa v bytě, každý si přinesl jednu plechovku piva a z původních 30 minut se akce protáhla na nějakých 5 hodin, poté jsme šli ještě do C55 na polévku a trochu si zopakovat "satellite positioning" na zítřejší zkoušku. Můj poslední den v Tampere jsem vstal asi v 8 ráno po nějakých 5 hodinách spánku a šel jsem do školy napsat zkoušku, poté poslední oběd (spíš snídaně) v univerzitní jídelně, pak nás Anne pozvala na poslední oběd - tentokrát americké hamburgery a musím uznat, že ve francouzském provedení byly moc dobré. Mezitím jsem stihl koupit ještě pár maličkostí, abych vůbec něco finského přivezl domů. Odpoledne jsem musel na poštu, abych odeslal sám sobě balík, protože jsem měl mnohem víc věcí, než na cestě do Tampere. Pak následovalo uklízení. Se svým pokojem jsem neměl nejmenší problém, ale bohužel společné místnosti se ani uklidit nedaly, protože naši Francouzi příliš nespolupracovali a příliš je to nezajímalo, takže jsem uklidil, co jsem stihl, ale stejně si myslím, že tam TOAS pošle úklidovou četu a strhnou nám náklady z naší kauce... Večer jsme zakončili tam, kde vše začalo a kde se odehrála většina akcí - v C55. Sestava byla téměř identická, jako když jsme začátkem srpna přiletěli, prostě lidi z EILC (plus pár dalších), nálada zpočátku hodně zvláštní, ale nakonec se párty slušně rozjela a čekali jsme až do 4 ráno, kdy odjížděli Francouzi (Anne, PA a Sylvain) na letiště. Hodinu jsem pak ještě spal a pak byla řada na nás (já a Josef). Poslední týden byl hodně hektický a ani jsem se nestihl s mnoha lidmi rozloučit :(
Cesta domů proběhla v klidu, sice jsme měli drobné zpoždění (asi hodinu), ale letadlo v Mnichově na nás počkalo a stihli přeložit i zavazadla, celkově bych pochválil letiště v Helsinkách, Mnichově i Praze, protože skutečně oba naše lety proběhli bez nejmenších problémů, i když jsem měl kvůli přestupu strach. A hlavně, když porovnán přístup například na Mallorce, kde u check-inu stáli tři lidi a byli pomalejší, než jeden zaměstnanec v Helsinkách nebo Praze, domyslím si, jak je to asi ve Španělsku s produktivitou práce...
Tohle by měl být můj poslední příspěvek na blogu, ale snad ještě najdu čas a sepíšu jak se mi ve Finsku celkově líbilo a taky nějaké praktické rady a zkušenosti pro další studenty, kteří se do Finska teprve chystají. A taky bych rád napsal něco o finštině a o Finech, ale to fakt ještě nevím.
 |
| Tak tohle je jedna z budov naší školy, konkrétně Tietotalo, kde jsem trávil nejvíce času. |
Poslední dva týdny (necelé) byly ve znamení zkoušek. Ano, zkouškové období je tady opravdu krátké, takže jsem měl 6 zkoušek během 8 dní, a to ještě dvakrát se podařilo mít 2 zkoušky v jeden den. Skutečně nic příjemného, když navíc jako Exchange students musíme všechny udělat na první pokus (neexistuje nic jako náhradní termín). Náročnost byla srovnatelná s Českem, jen s tím rozdílem, že ve Finsku jsme museli celou zkoušku psát samozřejmě v angličtině, což nakonec nebyl zas takový problém. Rozhodně se však nepotvrdilo (aspoň v mém případě), že by Erasmus studenti dostávali kredity úplně zadarmo. Já teď s napětím čekám, jestli se mi vlastně podařilo splnit minimum 18 kreditů (v tuto chvíli mám potvrzeno 8). Učitelé mají celých 30 dní na oznámkování, takže si asi chvilku počkám. Systém zkoušek byl také docela odlišný, v jedné učebně se psalo více různých zkoušek, hlídali úplně cizí lidi a bylo jich celkem dost, opisování a podvádění se trestá tvrdě - vyhozením z daného předmětu (student ztrácí možnost dalších termínů). Vidím jako nevýhodu, že daný vyučující není přítomný na zkoušce. U nás totiž občas ještě během zkoušky vysvětlí, co přesně po nás vlastně chce, případně poradí... A ještě poznámka ke známkování: stupnice od 0 do 5, přičemž 5 je nejlepší a 0 znamená failed, takže doufám alespoň v jedničky :)
 |
| Protože jsem poslední měsíc už moc nefotil, nemám sem vlastně ani co dát, tak aspoň sněhuláka... |
Celý prosinec byl rovněž ve znamení loučení s lidmi, kteří odjížděli domů. Nejprve to byly dvě Češky - Petra a Klára. Celá akce byla uspořádána na Reinole a holkám se to opravdu hodně podařilo. Přichystaly spoustu dobrého jídla a pití, místnost byla vyzdobena mimo jiné českými vlajkami, bylo to jako český ostrov ve finském jezeře :) Bohužel jsem nemohl zůstal až do rána, protože na mě čekala práce. Následující týden odjížděl domů Tomáš, a tak jsme si zašli na jedno (skutečně jen jedno pivo, při místních cenách bohatě stačí). Celý večer vytrvale sněžilo a tak jsme postavili parádního sněhuláka na autobusové zastávce a měl úspěch hlavně u opilých Finů. O víkendu byla poslední společná večeře - Katalánská. Ariadna připravila spoustu jídla a také pro každého malý vánoční dárek s osobním přáním, což bylo opravdu milé. Poté následovala venku "snowball fight", což bylo super, hlavně holky z Portugalska a Katalánska byly snadným terčem. I tento povedený večer byl svým způsobem loučením, protože s některými lidmi jsme se viděli naposled. Další týden, již uprostřed zkouškového období, jsme naposledy zamířili i do Miami, i když jsem původně nechtěl, nakonec jsem šel a rozhodně to nebyla špatná akce, spoustu ostatních společných akcí jsem ale kvůli náročnému programu ve škole musel odmítnout. Poslední víkend jsme se rozloučili s Ariadnou, trochu jsme zavzpomínali na EILC... Den před zkouškou jsem se účastnil akce "CZ/SK hospoda", která se konala u Cipa v bytě, každý si přinesl jednu plechovku piva a z původních 30 minut se akce protáhla na nějakých 5 hodin, poté jsme šli ještě do C55 na polévku a trochu si zopakovat "satellite positioning" na zítřejší zkoušku. Můj poslední den v Tampere jsem vstal asi v 8 ráno po nějakých 5 hodinách spánku a šel jsem do školy napsat zkoušku, poté poslední oběd (spíš snídaně) v univerzitní jídelně, pak nás Anne pozvala na poslední oběd - tentokrát americké hamburgery a musím uznat, že ve francouzském provedení byly moc dobré. Mezitím jsem stihl koupit ještě pár maličkostí, abych vůbec něco finského přivezl domů. Odpoledne jsem musel na poštu, abych odeslal sám sobě balík, protože jsem měl mnohem víc věcí, než na cestě do Tampere. Pak následovalo uklízení. Se svým pokojem jsem neměl nejmenší problém, ale bohužel společné místnosti se ani uklidit nedaly, protože naši Francouzi příliš nespolupracovali a příliš je to nezajímalo, takže jsem uklidil, co jsem stihl, ale stejně si myslím, že tam TOAS pošle úklidovou četu a strhnou nám náklady z naší kauce... Večer jsme zakončili tam, kde vše začalo a kde se odehrála většina akcí - v C55. Sestava byla téměř identická, jako když jsme začátkem srpna přiletěli, prostě lidi z EILC (plus pár dalších), nálada zpočátku hodně zvláštní, ale nakonec se párty slušně rozjela a čekali jsme až do 4 ráno, kdy odjížděli Francouzi (Anne, PA a Sylvain) na letiště. Hodinu jsem pak ještě spal a pak byla řada na nás (já a Josef). Poslední týden byl hodně hektický a ani jsem se nestihl s mnoha lidmi rozloučit :(
 |
| Čekáme na autobus... :) |
Cesta domů proběhla v klidu, sice jsme měli drobné zpoždění (asi hodinu), ale letadlo v Mnichově na nás počkalo a stihli přeložit i zavazadla, celkově bych pochválil letiště v Helsinkách, Mnichově i Praze, protože skutečně oba naše lety proběhli bez nejmenších problémů, i když jsem měl kvůli přestupu strach. A hlavně, když porovnán přístup například na Mallorce, kde u check-inu stáli tři lidi a byli pomalejší, než jeden zaměstnanec v Helsinkách nebo Praze, domyslím si, jak je to asi ve Španělsku s produktivitou práce...
 |
| Trička "I love Tampere" přivezené z Polska :D |
Tohle by měl být můj poslední příspěvek na blogu, ale snad ještě najdu čas a sepíšu jak se mi ve Finsku celkově líbilo a taky nějaké praktické rady a zkušenosti pro další studenty, kteří se do Finska teprve chystají. A taky bych rád napsal něco o finštině a o Finech, ale to fakt ještě nevím.
sobota 17. září 2011
Výuka na TUT
Opět jsem tady dlouho nic nenapsal, ale skutečně nemám čas vůbec na nic, přesto bych chtěl aspoň stručně nastínit, jak to tady probíhá. Celá univerzita se nachází v jednom velkém kampusu, kde jsou všechny budovy propojeny, takže když venku prší, což se v Tampere stává často, nemusíme vůbec vycházet ven. V porovnání s ČR, kde je moje fakulta rozházená po několika budovách (a bývalo hůř...), je to příjemná změna. V areálu se nachází tři restaurace (menzy) a spousta kaváren, ale kávu jsem tady zkusil zatím jen jednou a možná naposled, protože je to fakt drahé (1,1E za obyčejnou kávu, mohli by mít nějaké studentské slevy...). Celkově je vybavení školy na dobré úrovni, všude na chodbách jsou počítače, samozřejmostí je (funkční) wi-fi snad v celém areálu (dokonce i venku před budovou je pořád dostatečný signál), v knihovně jsem zatím nebyl, ale slyšel jsem, že vypadá moc dobře (prostorná, příjemné místo pro studium). Navíc je škola otevřena snad 24 hodin denně (s přístupem na kartu). Toho se dá využít různě, například ke sledování fotbalového zápasu v přednáškové místnosti. Na chodbách je spousta pohodlných míst k sezení, já si občas i lehnu :) Nevím proč, ale nějak jsem zapomněl školu vyfotit, ale co nejdřív to napravím a fotky dodám.
V původním Learning Agreementu jsem měl pouze 4 předměty, pro jistotu jsem si přidal další dva (minimum je 18 kreditů, pokud budu mít méně, musel bych vracet část přiděleného grantu). Jeden předmět probíhá formou samostudia, takže jsem ho vlastně ještě ani neviděl, ostatní už mě zaměstnávají od prvního týdne...
Digital Design for FPGA
Tento kurz je pro mě asi nejobtížnější (ještě že mám výborného kolegu na cvičeních), ale zároveň velmi kvalitní. Překvapilo mě, že je vyžadována povinná docházka na přednášky i cvičení, každý týden musíme předvést úkol z minulého týdne a kromě toho posíláme své "výsledky" vyučujícím na e-mail, vždy do konce týdne. Postupně bychom měli vytvořit funkční kalkulátor (vstup z klávesnice, výstup na displej, pouze základní početní operace). Předmět je zaměřen hodně prakticky, což oceňuji, protože doma takových předmětů máme málo...
Introduction to Satellite Positioning
Očekával jsem trochu něco jiného, ale zatím předmět zvládám. Každý týden se ve cvičeních řeší nějaký problém, většinou pomocí Matlabu. Pracuji ve dvojici s Čechem, který bydlí na stejném patře naproti přes chodbu, takže se vždy sejdeme a úkol vyřešíme. Opět se odevzdává elektronicky, učitel většinou napíše nějaký slovní komentář a udělí bonusové body. Komentář typu "Good job" vždy potěší... :)
Basic course on wireless communications
Tento předmět je pro mě zatím jen opakování, ale věřím, že později budou i nějaké nové informace. Překvapivě nemusíme chodit ani na přednášky, ani na cvičení, i když se to doporučuje. Na cvičeních se počítají příklady a na konci vyučující položí bonusovou otázku, za kterou můžeme získat extra body ke zkoušce.
Signal Processors
Možná už bych mohl začít něco dělat, samostudium asi není pro mě ideální řešení :)
Video Compression
Předmět "navíc", teorii z přednášek docela znám, na cvičení jsem byl ztracený, protože se používá Linux, se kterým nejsem zrovna kamarád, snad to časem bude lepší...
Finnish for beginners 1
Finštinu tady vyučují stejné učitelky, jako na EILC kurzu. Tentokrát chodím do skupiny, kterou vyučuje Anja. Zatím vše znám, jako účastník EILC nemusím první periodu do kurzu chodit, ale zatím chodím a zjišťuji, že třeba číslovky pořád neovládám na 100%... :)
Měl jsem zapsaný ještě jeden další kurz, ale už mi nepasoval do rozvrhu, takže jsem se odhlásil. Celkově je poměrně obtížné sestavit si rozumně rozvrh, nakonec se mi to celkem podařilo.
V původním Learning Agreementu jsem měl pouze 4 předměty, pro jistotu jsem si přidal další dva (minimum je 18 kreditů, pokud budu mít méně, musel bych vracet část přiděleného grantu). Jeden předmět probíhá formou samostudia, takže jsem ho vlastně ještě ani neviděl, ostatní už mě zaměstnávají od prvního týdne...
Digital Design for FPGA
Tento kurz je pro mě asi nejobtížnější (ještě že mám výborného kolegu na cvičeních), ale zároveň velmi kvalitní. Překvapilo mě, že je vyžadována povinná docházka na přednášky i cvičení, každý týden musíme předvést úkol z minulého týdne a kromě toho posíláme své "výsledky" vyučujícím na e-mail, vždy do konce týdne. Postupně bychom měli vytvořit funkční kalkulátor (vstup z klávesnice, výstup na displej, pouze základní početní operace). Předmět je zaměřen hodně prakticky, což oceňuji, protože doma takových předmětů máme málo...
Introduction to Satellite Positioning
Očekával jsem trochu něco jiného, ale zatím předmět zvládám. Každý týden se ve cvičeních řeší nějaký problém, většinou pomocí Matlabu. Pracuji ve dvojici s Čechem, který bydlí na stejném patře naproti přes chodbu, takže se vždy sejdeme a úkol vyřešíme. Opět se odevzdává elektronicky, učitel většinou napíše nějaký slovní komentář a udělí bonusové body. Komentář typu "Good job" vždy potěší... :)
Basic course on wireless communications
Tento předmět je pro mě zatím jen opakování, ale věřím, že později budou i nějaké nové informace. Překvapivě nemusíme chodit ani na přednášky, ani na cvičení, i když se to doporučuje. Na cvičeních se počítají příklady a na konci vyučující položí bonusovou otázku, za kterou můžeme získat extra body ke zkoušce.
Signal Processors
Možná už bych mohl začít něco dělat, samostudium asi není pro mě ideální řešení :)
Video Compression
Předmět "navíc", teorii z přednášek docela znám, na cvičení jsem byl ztracený, protože se používá Linux, se kterým nejsem zrovna kamarád, snad to časem bude lepší...
Finnish for beginners 1
Finštinu tady vyučují stejné učitelky, jako na EILC kurzu. Tentokrát chodím do skupiny, kterou vyučuje Anja. Zatím vše znám, jako účastník EILC nemusím první periodu do kurzu chodit, ale zatím chodím a zjišťuji, že třeba číslovky pořád neovládám na 100%... :)
Měl jsem zapsaný ještě jeden další kurz, ale už mi nepasoval do rozvrhu, takže jsem se odhlásil. Celkově je poměrně obtížné sestavit si rozumně rozvrh, nakonec se mi to celkem podařilo.
čtvrtek 1. září 2011
Orientační týden na TUT
Po EILC kurzu jsme byli nuceni opustit známé prostředí UTA a přesunout se na naši novou univerzitu, a to TUT (Tampere University of Technology). Začínali jsme tzv. orientačním týdnem. První den byl pro nás, účastníky kurzu EILC, volný, protože jsme si všechny záležitosti vyřídili v předstihu, pouze večer jsme si nenechali ujít filmový večer, při kterém jsme se podívali na snímek "Harjunpää ja pahan pappi". Pro mě to však nebylo nic nového, film jsem viděl již před svým odjezdem do Finska, ostatní však byli (ne)mile překvapeni...
Každý den dopoledne pak následoval jakýsi blok přednášek, ve kterém jsme byli informováni o praktických záležitostech, o tom, jak si zapsat kurzy a na co si dát pozor. Byl nám přestaven místní informační systém (POP), který se snaží své budoucí uživatele varovat už svým nepříliš zdařilým vzhledem. Bohužel tento IS nefunguje tak, jako například u nás na VUT. Vyberete si své předměty a s trochou štěstí se objeví v kalendáři (taková obdoba rozvrhu), cvičení je třeba přidat zvlášť, pak zjistíte, že se vám všechny předměty překrývají, ale nic se neděje, protože tohle se překrývá všem. Ještě zajímavější je situace ohledně zkoušek, které se také překrývají, ale systém vás v žádném případě neupozorní, tohle si prostě každý musí zjistit sám. Navíc pro "Exchange students", kteří jsou ve Finsku jen jeden semestr, existuje pouze jeden termín zkoušky. Vše tedy závisí na individuální domluvě s učitelem a já doufám, že se vždy nějak domluvím :)
V rámci odpoledního/večerního programu byl pořádán piknik u Suolijärvi, to je nám dobře známé jezero s čistou vodou, ke kterému chodíme poměrně často, a občas i v noci... Tentokrát zde však bylo pro nás nezvykle příliš mnoho lidí, dokonce jsem potkal i svého budoucího učitele předmětu "Digital Design for FPGA". Večer následovalo karaoke v jednom klubu přímo v Hervantě, já jsem však zvolil jinou možnost, a to návštěvu klubu "Cuba" v centru, kde byla speciální akce pivo za 1 EUR. V rámci úsporných opatření jsem pak šel domů do Hervanty pěšky. Tedy ona ani jiná možnost není, protože přes týden v noci autobusy nejezdí. Byla to zajímavá, dvě hodiny trvající procházka, naštěstí jsem nebyl sám. Nikdy více :)
Ve čtvrtek se konala velká "Exchange party" v jednom klubu v centru, na jehož název si nevzpomenu. Vstupné bylo "pouze" 2 EUR. První nepříjemnost - čekání 15 minut před vchodem, naštěstí jsme se nakonec dovnitř dostali, ale dlouho to vypadalo, že se fronta prostě nehýbe. Vevnitř to vypadalo celkem zajímavě, avšak příliš mnoho lidí, také hudba mohla být lepší... Ceny nápojů byly poměrně přijatelné. Po skončení akce byl přistaven jeden autobus, do kterého se chtěl každý dostat, avšak to bylo nemyslitelné, zavřel nám před nosem a ujel, následoval přesun na Keskustori a naštěstí se nám podařilo nacpat se do autobusu č.13, ale ne každý měl takové štěstí. Cestou domů jsme jen projížděli další zastávka, kde čekali lidi, ale měli zkrátka smůlu. Jak už jsem říkal několikrát, zdejší MHD není žádný zázrak, ale nejhorší na tom je, že místní si myslí, že tady mají nejlepší MHD v Evropě :)
Teď si uvědomuji, že jsem se zapomněl zmínit o akce konané myslím ve středu, která se jmenovala "Pub Crawl" a úkolem bylo navštívit celkem 9 hospod/klubů/barů, zakončení a afterparty byly ve "Fat Lady". Osobně jsem se této akce účastnil spíše jen jako divák. V pátek se konala "Campus Olympics", což byla akce, která spočívala v plnění různých úkolů, některé z nich neměli se sportem nic společného. Měli jsme vytvořit skupiny po 10 lidech, naše skupina se však časem rozrostla na více než 20 lidí, základ byl tvořený lidmi z EILC kurzu. Jako naši kapitánku jsme jednoznačně zvolili Anu Patricii, která se své role ujala výborně a bojovala jako by šlo skutečně o něco důležitého. Nejzábavnějšími disciplínami byly: hod Nokií, lyžování, kterého jsme se nakonec nemohli zúčastnit, pak něco, pro co nemám název, ale úkolem bylo 20-krát se otočit kolem své osy a běžet zpět ke svému týmu, což nebylo vůbec snadné a několik z nás okusilo, jak chutná zdejší zem... Nakonec jsme předvedli Eurovision. Soutěž moderoval Tomek z Polska, kterému jsme ukradli mobil, brýle a další věci a šli jsme zpívat (vypadalo to trapně, ale protože jsme Češi a krade se u nás, museli jsme to udělat...), následovali myslím Portugalky, pak Turci a nakonec Francouzi, kteří si opět udělali legraci sami ze sebe :) Takže nakonec jsme za několik hodin snahy dostali každý jedno malé finské "pivo" a šli jsme na pizzu, následovala afterparty, kterou jsem opět vynechal...
V sobotu jsem vstal brzy, asi v 11, a tak jsem vyrazil do lesa na houby. Roste jich tady fakt hodně, nikdo to nesbírá a tak jsem našel moc pěkné kousky, ale všechny plné červů. Odpoledne se šlo k jezeru a pak do City na další, opět nečekaně italskou párty s barbeque. V neděli jsem se konečně odhodlal do IKEI, ale vybral jsem si špatný autobus, po pár kilometrech jsme měli defekt, a tak jsem čekal na další, mezitím mi ujel spoj, takže cesta trvala skoro hodinu a půl. Koupil jsem pár blbostí, jen závěs, který potřebujeme, stále nemám... Večer jsme si pak šli zahrát ping-pong do Lukonmäki, kde mají přístupnou společenskou místnost (ne jako u nás na Paawole, kde je to věčně zamčené). V noci na pondělí mi pak nebylo moc dobře, bolelo mě v krku a měl jsem nejspíš horečku, zkrátka ideální start nového, tentokrát již skutečně školního týdne na TUT...
Btw. Tento blog píšu asi s týdenním zpožděním a taky svým fotek tentokrát moc nemám a hlavně nemám čas je nahrát na net :(
Každý den dopoledne pak následoval jakýsi blok přednášek, ve kterém jsme byli informováni o praktických záležitostech, o tom, jak si zapsat kurzy a na co si dát pozor. Byl nám přestaven místní informační systém (POP), který se snaží své budoucí uživatele varovat už svým nepříliš zdařilým vzhledem. Bohužel tento IS nefunguje tak, jako například u nás na VUT. Vyberete si své předměty a s trochou štěstí se objeví v kalendáři (taková obdoba rozvrhu), cvičení je třeba přidat zvlášť, pak zjistíte, že se vám všechny předměty překrývají, ale nic se neděje, protože tohle se překrývá všem. Ještě zajímavější je situace ohledně zkoušek, které se také překrývají, ale systém vás v žádném případě neupozorní, tohle si prostě každý musí zjistit sám. Navíc pro "Exchange students", kteří jsou ve Finsku jen jeden semestr, existuje pouze jeden termín zkoušky. Vše tedy závisí na individuální domluvě s učitelem a já doufám, že se vždy nějak domluvím :)
V rámci odpoledního/večerního programu byl pořádán piknik u Suolijärvi, to je nám dobře známé jezero s čistou vodou, ke kterému chodíme poměrně často, a občas i v noci... Tentokrát zde však bylo pro nás nezvykle příliš mnoho lidí, dokonce jsem potkal i svého budoucího učitele předmětu "Digital Design for FPGA". Večer následovalo karaoke v jednom klubu přímo v Hervantě, já jsem však zvolil jinou možnost, a to návštěvu klubu "Cuba" v centru, kde byla speciální akce pivo za 1 EUR. V rámci úsporných opatření jsem pak šel domů do Hervanty pěšky. Tedy ona ani jiná možnost není, protože přes týden v noci autobusy nejezdí. Byla to zajímavá, dvě hodiny trvající procházka, naštěstí jsem nebyl sám. Nikdy více :)
 |
| Fotka od Suolijärvi, sice není z oficiálního pikniku, ale o to je zajímavější :) |
 |
| Tady naopak fotka z oficiálního pikniku |
Ve čtvrtek se konala velká "Exchange party" v jednom klubu v centru, na jehož název si nevzpomenu. Vstupné bylo "pouze" 2 EUR. První nepříjemnost - čekání 15 minut před vchodem, naštěstí jsme se nakonec dovnitř dostali, ale dlouho to vypadalo, že se fronta prostě nehýbe. Vevnitř to vypadalo celkem zajímavě, avšak příliš mnoho lidí, také hudba mohla být lepší... Ceny nápojů byly poměrně přijatelné. Po skončení akce byl přistaven jeden autobus, do kterého se chtěl každý dostat, avšak to bylo nemyslitelné, zavřel nám před nosem a ujel, následoval přesun na Keskustori a naštěstí se nám podařilo nacpat se do autobusu č.13, ale ne každý měl takové štěstí. Cestou domů jsme jen projížděli další zastávka, kde čekali lidi, ale měli zkrátka smůlu. Jak už jsem říkal několikrát, zdejší MHD není žádný zázrak, ale nejhorší na tom je, že místní si myslí, že tady mají nejlepší MHD v Evropě :)
 |
| Kvalita MHD v Tampere :) |
Teď si uvědomuji, že jsem se zapomněl zmínit o akce konané myslím ve středu, která se jmenovala "Pub Crawl" a úkolem bylo navštívit celkem 9 hospod/klubů/barů, zakončení a afterparty byly ve "Fat Lady". Osobně jsem se této akce účastnil spíše jen jako divák. V pátek se konala "Campus Olympics", což byla akce, která spočívala v plnění různých úkolů, některé z nich neměli se sportem nic společného. Měli jsme vytvořit skupiny po 10 lidech, naše skupina se však časem rozrostla na více než 20 lidí, základ byl tvořený lidmi z EILC kurzu. Jako naši kapitánku jsme jednoznačně zvolili Anu Patricii, která se své role ujala výborně a bojovala jako by šlo skutečně o něco důležitého. Nejzábavnějšími disciplínami byly: hod Nokií, lyžování, kterého jsme se nakonec nemohli zúčastnit, pak něco, pro co nemám název, ale úkolem bylo 20-krát se otočit kolem své osy a běžet zpět ke svému týmu, což nebylo vůbec snadné a několik z nás okusilo, jak chutná zdejší zem... Nakonec jsme předvedli Eurovision. Soutěž moderoval Tomek z Polska, kterému jsme ukradli mobil, brýle a další věci a šli jsme zpívat (vypadalo to trapně, ale protože jsme Češi a krade se u nás, museli jsme to udělat...), následovali myslím Portugalky, pak Turci a nakonec Francouzi, kteří si opět udělali legraci sami ze sebe :) Takže nakonec jsme za několik hodin snahy dostali každý jedno malé finské "pivo" a šli jsme na pizzu, následovala afterparty, kterou jsem opět vynechal...
 |
| Jedna z disciplín Olympic games |
V sobotu jsem vstal brzy, asi v 11, a tak jsem vyrazil do lesa na houby. Roste jich tady fakt hodně, nikdo to nesbírá a tak jsem našel moc pěkné kousky, ale všechny plné červů. Odpoledne se šlo k jezeru a pak do City na další, opět nečekaně italskou párty s barbeque. V neděli jsem se konečně odhodlal do IKEI, ale vybral jsem si špatný autobus, po pár kilometrech jsme měli defekt, a tak jsem čekal na další, mezitím mi ujel spoj, takže cesta trvala skoro hodinu a půl. Koupil jsem pár blbostí, jen závěs, který potřebujeme, stále nemám... Večer jsme si pak šli zahrát ping-pong do Lukonmäki, kde mají přístupnou společenskou místnost (ne jako u nás na Paawole, kde je to věčně zamčené). V noci na pondělí mi pak nebylo moc dobře, bolelo mě v krku a měl jsem nejspíš horečku, zkrátka ideální start nového, tentokrát již skutečně školního týdne na TUT...
Btw. Tento blog píšu asi s týdenním zpožděním a taky svým fotek tentokrát moc nemám a hlavně nemám čas je nahrát na net :(
pátek 24. června 2011
Přihláška na TUT
- Leden / únor - v tomto období je třeba mít na domácí univerzitě vyplněný a potvrzený dokument "Žádost o studium v zahraničí ", což je vlastně seznam předmětů, které bych chtěl studovat a jejich ekvivalenty na domácí škole. Je dobré konzultovat jednotlivé předměty předem přímo s garantem předmětu, těžko se totiž hledá předmět, který by svým obsahem plně odpovídal domácímu předmětu. Naštěstí většina garantů tuto situaci chápe a přislíbí uznání předmětu po návratu.
- Březen - přesně v polovině března otevírá TUT svůj on-line formulář zvaný "Application Form", na jehož vyplnění je poměrně dost času (2 měsíce). Je potřeba přiložit naskenovanou kopii "Transcript of Records", což je vlastně výpis všech absolvovaných předmětů na domácí škole (možno získat zdarma přímo u koordinátorky zahraničních vztahů nebo za poplatek na studijním oddělení).
- Květen / červen - elektronickou poštou přichází vyrozumnění o přijetí na školu, spolu s ním pak několik dalších formulářů. "Enrollment form", "Student card application form" a "Learning Agreement". Všechny tři se tentokrát posílají poštou (doporučeně to stojí 58Kč), poslední z vyjmenovaných formulářů je nutné nechat potvrdit jak na domácí škole, tak na hostující univerzitě. Takže jsem vyplnil dvě kopie a jednu jsem si nechal poslat zpět. Překvapila mě rychlost pošty, v pondělí večer jsem dopis posílal a již ve středu mi přišel e-mail potvrzující jeho doručení.
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)