Laponsko

Nejspíš posledním výletem ve Finsku byla cesta na daleký sever, tedy do Laponska. Cílem byla vesnice Inari, která leží asi 1000 km severně od Tampere. Letošní zima ve Skandinávii byla však velmi mírná, a tak byl v celém Finsku nedostatek sněhu, a platilo to i pro Laponsko. Proto nám před odjezdem cestovní kancelář nabídla možnost vybrat si jiný termín (nejlépe na jaře, což většině lidí pochopitelně nevyhovuje) a nebo zrušení zájezdu bez storno poplatků. Nakonec se celá naše skupina, složená téměř výhradně z lidí z EILC kurzu, rozhodla, že do Laponska pojede. V autobuse jsme navíc zjistili, že další lidé jedou s námi do Inari (původně mířící do Vasatokky). Kompletní složení naší skupiny tedy bylo následující: já, Michal, Michael, Robin, Cip (to je přezdívka, jinak je to taky Michal, ale už by jich bylo moc), Josef, Sylvain, Anne, Pierre-Antoine, Tomek, Ariadna, Maria, Petra a Evgeny (jen poslední dva jmenovaní nebyli na EILC).

Jen pro představu, kde vlastně leží Inari

Den 1.
Z Tampere jsme vyrazili kolem 22. hodiny. Už v autobuse bylo o zábavu postaráno, vládla dobrá nálada. Bylo vidět, že hodně lidí výlet nakonec zrušilo, protože v autobuse byla spousta volných míst. Ráno kolem 9. hodiny jsme dorazili do Rovaniemi, kde jsme navštívili Arctic museum a po té Santa's village. Popravdě, nejsem zrovna velkým zastáncem Santa Clause, vždyť u nás máme svého Ježíška. Fotografie s tímto pánem, vydávajícím se za Santa Clause, stála 25 EUR. Ale naše skupina 14 lidí se rozhodla, že si koupíme jednu fotografii, naskenujeme ji a pak si ji každý může vytisknout znovu (věřím, že na kvalitě to tolik neztratí). Jinak tímto místem prochází Polární kruh, tak jsme si tuto pomyslnou hranici několikrát překročili a vyrazili jsme dále na sever k Inari, kam jsme dorazili kolem 9. hodiny večer. Byl jsme součástí skupiny, která bydlela v chatce A, která byla asi nejlepší chatkou v daném místě, vybavená kuchyň, koupelna, sauna, kam se vešlo klidně i 10 lidí :) Po večeři přišla na řadu 1. párty, kde jinde, něž v naší chatce...

Santova vesnice

Den 2.
Budíček kolem 6. hodiny většina lidí ignorovala, ale nakonec jsme vstát museli, rychle nachystat sendviče na svačinu a v 7:30 odjezd do Vasatokky. Prvním bodem programu byl "GPS orienteering", tedy hledání různých míst pomocí GPS. Pak jsme si dali místní polévku (byla fakt dobrá), trochu se ohřáli u ohně (hlavně šlo o to, pořádně vysušit boty) a přesunuli jsme se na jezero, kde jsme se pokusili ulovit nějakou tu rybu přes díru v ledu - "ice fishing". Přes velkou snahu se mi to nepovedlo, někteří ulovili menší kousky, takže k jídlu to bohužel nebylo. Program jsme zakončili kolem třetí hodiny postavením stanu a rozděláním ohně, pak se rychle setmělo a vrátili jsme se do Inari. Večer poprvé přišli na návštěvu i sousedé z Německa (myslím zároveň sousedé z vedlejší chatky) a hrála se nějaká drinking game, která se údajně ani nedohrála :)

Jedna z nejhezčích fotek z Laponska, autorem je Pierre

Den 3.
Kvůli změnám v programu nám bylo dovoleno vstávat o něco později (proto jsme si mohli včerejšek trochu protáhnout). Prvním bodem programu bylo běžecké lyžování. Spousta lidí už měla nějaké zkušenosti, takže jim to celkem šlo, já jsem patřil k té druhé polovině, které to spíše nešlo. Každopádně nejzábavnější byla Ariadna, která skutečně potvrdila, že v Katalánsku neví, co je to sníh. Na programu byla také štafeta národů, Češi s podporou jednoho Poláka vyhráli a dokonce jsme dostali i nějaké ceny :) Odpoledne jsme jeli k sobí farmě, kde jsme měli šanci si prohlédnout a nakrmit soby a také se projet na saních. Zároveň jsme se dozvěděli něco o místních obyvatelích, kteří jsou nazýváni Sámové. Skutečně tyhle lidi obdivuji už proto, že jsou schopni žít v takových krutých podmínkách a také, že si dokázali zachovat svůj jazyk a kulturu. Večer opět večeře a oslava našeho lyžařského triumfu, připraveno bylo také těsto na palačinky, ale to už se nám nějak nepovedlo připravit :) Mimo to jsme se konečně dočkali Polární záře. Nejprve si většina lidí myslela, že je to mrak, ale přece jen jsem zavolal Tomkovi, ať vezmou své foťáky a dorazí a vyplatilo se. Skutečně to byla Polární záře. Na fotkách však vypadá mnohem lépe, než "na živo", kdy se sice pohybuje, ale barvy nejsou tak výrazné. Se svým foťákem jsem nebyl schopný vůbec nic vyfotit, naštěstí fotili jiní, a to poměrně úspěšně...

Sob :)

Polární záře, autorkou fotky je Maria

Den 4.
Tentokrát jsme jeli k Severnímu ledovému oceánu. Na tento den připadaly moje narozeniny, řádně oslavené již o dva týdny dříve, v autobuse mě ale vedoucí našeho zájezdu překvapila narozeninovým koláčem i se svíčkami, no prostě překvapení se vším všudy... Pak ještě Sylvain dodal něco jako "He's still drunk...", což nemůžu vyvrátit. No pokračovali jsme dál, cesta byla skutečně dlouhá s několika zastávkami plánovanými, s jednou zastávkou neplánovanou, když nás málem smetl kamion a pak jsme zůstali stát uprostřed cesty a našemu řidiči, tedy řidičce (nešlo to poznat) se nepodařilo se rozjet. Až za pomoci řetězů půjčených z dalšího autobusu jsme pokračovali dál. Nejprve jsme dostali krabí sendviče, a pak jsme se vydali k oceánu, nejprve do sauny a pak se koupat. Voda byla samozřejmě studená, no spíš ledová, stačilo mi opravdu jen jednou. Škoda, že sauna nebyla blíž k vodě. Kolem 2. hodiny odpoledne už byla skoro tma a vyrazili jsme zpět do Inari. V autobuse těsně před příjezdem oznámil Sylvain, že večer je párty u nás v chatce, a že máme palačinky. Takže večer byl ve znamení palačinek, sauny a dopíjení alkoholu. Přišli úplně všichni, navíc venku začalo sněžit, takže se postavilo i pár sněhuláků, končilo se někdy ve 4 hodiny ráno.

Severní ledový oceán

Den 5.
Ráno vstát, pouklízet, sbalit se a vyrazit do Saariselky. To byl plán posledního dne. Asi mi všichni potvrdí, že tohle ráno bylo náročné. V Saariselce jsme se pak trochu rozdělili, část jela na Husky safari, část se jen tak poflakovala po vesnici. Ono totiž zmiňované Husky safari bylo hodně drahé (65 E) a krátké (20 minut). Pak jsme si dali pizzu "Berlusconi", na které bylo i sobí maso, ale nebyl to žádný zázrak. U jednoho z hotelů jsme si půjčili boby (zdarma) a párkrát jsme si sjeli jeden z místních kopečků (návrat do dětských let) a nakonec jsme zamířili do "lázní", což byl jeden bazén, dvě vířivky a sauna. Pro nás chytré, kteří si nekoupili lístek dopředu, byla speciální sleva, takže jsme utratili jen 8 EUR. Pak odjezd a na druhý den ráno jsme byli v Tampere. Celý den jsem prospal a večer jsem zašel na florbal, kde jsem si možná zlomil palec na noze, i když doufám, že ne. K doktorovi jsem s tím nešel, asi bych neobul ani botu, snad bolest časem přejde. Hlavně mě čeká spousta práce ve škole, poslední dva týdny semestru a pak zkouškové, takže blog bude pár týdnů bez aktualizací...

Výlet do Laponska byl opravdu podařený, a to hlavně kvůli skvělé partě lidí! Díky

Czech cuisine in Tampere

I decided to write at least one story in my blog in English. For several times we tried to cook some "Czech specialities" for our foreign friends. Actually, I spend more time by cooking than studying :) Therefore, it's a good idea to write something about it. I'll try to write some recipes here, but I'm sure, there will be some mistakes in translation...

Potato pancakes
This was our first Czech meal in Tampere, we cooked it in Mikontalo (Tomas' kitchen).

I don't have any pictures of our potato pancakes so I used a picture from City...

Ingredients
potatoes (1 kg)
garlic (3-5 pieces)
eggs (2)
salt
smooth flour (120 g)
pepper
marjoram
oil for frying

How to cook it?
Grate potatoes and garlic, put them into a big bowl and if it is possible, take away excess liquid from potatoes. Add eggs, salt, flour, pepper and marjoram and mix all together. Then fry pancakes in a pan with enough of oil, try to make as thin pancakes as possible.


Zelňačka (cabbage soup)
We cooked this soup also in Mikontalo on first official Czech dinner. In a very small apartment was a lot of people and we had to cook 4 pots of soup :)

Zelňačka :)

Ingredients
potatoes (250 g)
sour cabbage -German "sauerkraut" (500 g)
smoked meat (or some sausages)
cream
onion
salt
pepper
allspice

bay leaf

Cayenne pepper

smooth flour
carrot, mushrooms (optional)

How to cook it?
later

Ovocné knedlíky (sweat dumplings) 
We cooked this meal two times because first time we arrived later do the TOAS City and the international dinner was almost over so we decided to cook it once again on the Czech dinner in Lukonmäki. 

Ingredients
flour (500 g)
milk (250 ml)
sugar (one spoon)
egg (1)
yeast (20g)
salt
fruit (anything you like)
quark (or curd)
ground sugar
butter

How to cook it?
Put one spoon of sugar and yeast into lukewarm milk, mix it together and then wait 15 minutes. After that add flour, egg and a pinch of salt and make dough. Let the dough rise about 30 minutes.
Then roll the dough and cut it into small circles (or squares like 4x4 cm), put some fruit on it and wrap it inside the dough and create a ball or something similar :) Then put this "balls" into boiling water for 5-10 minutes (depends on size of dumplings). 
In the end, mix quark and sugar and put it on dumplings with melted butter.


Bramborové knedlíky s uzeninou (potato dumplings with smoked meat)

I don't have my own picture so I stole this from the internet...

Ingredients
potatoes (5-6)
flour (200 g)
semolina (50 g)
eggs (2)
smoked meat (300 g)
salt

sour cabbage
onions

How to cook it?
Cook unpeeled potatoes, then peel them and grate. Add flour, semolina, eggs and salt and try to make a dough.  Then roll the dough and cut it into small circles (or squares like 4x4 cm), put some meat on it and wrap it inside the dough and create a ball or something similar :) Then put this "balls" into boiling water for 5-15 minutes (depends on size of dumplings). 
You can serve these dumplings with sour cabbage and fried onion. You can also cook the sour cabbage  for a while.

Buchta z čokolády Margot (also known as "My mom's cake")
Unfortunetely I don't have a picure :(


Ingredients
flour (400 ml)
sugar (200 ml)
milk (100 ml)
oil (50 ml)
eggs (2)
condensed milk (200 ml)
vanilla sugar
baking powder
chocolate Margot :)

How to cook it?
Well it's really easy, grate chocolate Margot and put all the ingredients together. Bake 20 minutes in oven on 180 °C. Thickness of this cake should be like 1-2 cm so use a big roasting pan (I hope it's a correct word). And I'm not sure if you can buy chocolate Margot somewhere else than in Czech Republic or Slovakia...

Sýrové tyčinky (cheese sticks)
Somebody might remember these snacks from our birthday party. It's really simple to prepare.

Ingredients
baking margarine (something like 80% fat)
flour (smooth)
cheese (Edam is usually OK)
eggs
salt
cumin

How to cook it?
Grate cheese finely, add egg, flour and margarine and make the dough. You need the same amount of margarine and flour (for example 500 grams of each) and like 80% of cheese, so for example 400 grams. Then roll the dough (it should be really thin) and cut small sticks of it. Bake approximately 15 minutes (180 °C). Be careful because if you will bake too long, the cheese inside would get bitter.

Párty, párty, hokej, párty aneb a tak si tady žijeme

V nadpisu tohoto článku je stručně popsán minulý týden. Moc se mi to nehodí, protože bych měl pracovat na svojí diplomové práci (Semestrální projekt 2), ale taková akce, jakou je oslava vlastních narozenin, se těžko odmítá. Ale vezmu to hezky popořadě. Během minulého víkendu bylo celkem dost lidí v Petrohradu, z časových důvodů jsem se neúčastnil. Město pěkné, Rusové ale moc příjemní lidé podle ohlasů nejsou. V Tampere přes víkend zůstalo jen pár Čechů, ale to nám nebránilo v tom, aby se u Petry uspořádala výborná bramboráková párty. Holky děkujeme, bylo to super!

Petr nechal od architektů vytisknout transparent

V pondělí se vrátili lidi z Petrohradu a následovala párty u Tomáše. V plánu byly palačinky a 48 piv, což zde již něco znamená. Nakonec jsem dorazil jen já a Michal, tak jsme alespoň zavzpomínali na Youtube na videoklipy z našeho "dětství". Ve středu se pak na Facebooku objevila pozvánka na pizza/sauna párty na Paawole, nakonec se však místo konání změnilo na Rebeka's place, což je studentský ráj uprostřed lesa. Důvodem byla lepší sauna a společenská místnost, i když oproti Paawole musí být každá společenská místnost lepší :D Společně s Görkemem jsme připravili těsto na pizzu, já měl však trochu jiný názor na to, jak by měla pizza nakonec vypadat, zatímco Görkem zvolil styl jako když se peče buchta (tedy vysoké těsto po celém plechu), já se snažil udělat pizzu tak tenkou, jak jen to šlo. Nakonec se snědlo vše snad až na tu připálenou :D Pak jsme šli do sauny a někteří si zazpívali karaoke na PS3. Kolem třetí ráno jsme šli domů na Paawolu.

Chlebíčky na naší oslavě narozenin, hned bych si kousl

Další den jsem vstal, zašel si do školy na oběd a pak hned do obchodu s Jožkou nakoupit jídlo na večer. Já jsem pekl sýrové tyčinky, Jožka chystal chlebíčky (tedy s pomazánkou jsem pomohl) a Martin udělal nakonec výbornou krabí pomazánku. Byli jsme to tedy my tři, kteří slavili narozeniny. Přišla spousta hostů, přinesli dokonce i dorty a nějaké dárky, my s Jožkou jsme rozlévali slivovici. Myslím, že spousta lidí dorazila na Paawolu vůbec poprvé, a to se cení :) Každopádně to byla náročná událost a odpadl jsem dřív, než se čekalo.

Češi!

Další den ráno jsem se vzbudil a byl jsem trochu v šoku, protože jsem neměl klíč, ani spolubydlící neměl ten svůj, což bylo ještě více záhadné. Navíc jsem musel ještě do školy vytisknout lístky na nedělní zápas. Nakonec se klíč našel u dalšího Tomáše v kapse (na Reinole), spolubydlící měl ten svůj v bundě, takže vše v pořádku. Kolem 12. hodiny jsme vyrazili směr Helsinki, vybavení celkem dobrou náladou a vlajkami a dokonce i transparentem. Bylo až s podivem, kolik Čechů se dokáže dát dohromady, když jde o hokej (a ještě se k nám přidal Francouz, Polák a dokonce i Turek). Až na stadionu jsem dostal poslední dárek, který mi nestihli dát předchozí den, a to barvy na tvář - bílou, červenou a modrou. Takže jsme se pomalovali a vyrazili do boje s obrovskou finskou převahou v hledišti a nakonec i na ledě. Prohráli jsme 0:4. Pak jsme se rozdělili a naše skupinka se vydala na okraj Helsinek, kde měla jakousi rozlučkovou párty jedna naše kamarádka z EILC Denise, protože zanedlouho odjíždí domů. Dozvěděli jsme se, že za bydlení platí neuvěřitelných 460 EUR, což je oproti Tampere skutečně obrovské číslo. Dlouho jsme tam nevydrželi a jeli zpět do centra. Cestování po Helsinkách doporučujeme vlakem a na černo, nikdo vás nekontroluje, když se sami nepřihlásíte. V centru v místě, kde jsme měli domluvený nocleh, probíhala další párty, na které však už docházel alkohol a tak jsem se ani moc neohřáli a následoval přesun do klubu v centru s živou hudbou (a výhodou bylo, že jsem tam neutratil ani EURO). Konečně 4 ráno a mohli jsme jít spát.

Důkaz, že jsme aspoň na pár sekund byli v televizi

Další den následovalo hokejové utkání Česko - Rusko. Hlediště bylo prořídlé, ale stejně měli Rusové silnou převahu. Od druhé třetiny jsme se přesunuli dolů na výhodnější místa a vytvořili český "kotel". A vyplatilo se, občas se nám povedlo překřičet ruské fandy a dokonce jsme byli i v televizi, i když málokdo si všiml. Naši hokejisté dlouho hráli dobře a drželi příznivý stav 1:0, avšak nakonec prohráli 1:2 gólem 10 sekund před koncem, což nás hodně mrzelo. Celkově však tento výlet hodnotím hodně pozitivně a rozhodně nelituji, parádní zkušenost, i když naše hlasivky dostaly co proto a ještě dnes se mi občas špatně mluví.

A nyní je čas dělat něco užitečného, třeba pokračovat v práci do školy!

Další severské hlavní město - Oslo

Aby toho nebylo málo, rozhodli jsme se, že využijeme poměrně zajímavé možnosti navštívit hlavní město další severské země, a sice Norska. Jak už jsem zmínil minule, měli jsme ve škole týden volno, během kterého jsem stihl navštívit Stockholm a jako bonus, můj bratr stihl navštívit Tampere. Oslo tedy bylo na programu hned poté, během první poloviny prvního týdne druhé periody. Všechny důležité kurzy mám naštěstí až ve druhé polovině týdne, takže to nebyl problém.

Přímo z Tampere létá do Osla pravidelná linka Ryanairu, avšak pouze do konce října. Takže jsme využili skutečně jedné z posledních možností. Já a Agniezka jsme měli koupené letenky o pár dní dříve, takže nás zpáteční letenka se všemi poplatky vyšla na 30 EUR, což je výborná cena. Tomáš a Michal si koupili letenky později, takže letěli za 50 EUR. Poučení pro příště: kupovat vždy s dostatečným předstihem. Odlet byl v 10:00 z letiště v Tampere, které se nachází kousek od Tampere, ale dostat se k němu stojí asi 6 EUR (nebo 4,40 EUR s jinou společností). Byl jsem trochu nervózní, protože moji letenku měla Agniezka, takže jsem doufal, že všechno stihne a nezapomene ji. Já jsem zase měl pro změnu Tomovu letenku, myslím, že Michal byl jediný, kdo měl jen svoji vlastní letenku a tedy nebyl na nikom závislý. Při bezpečností prohlídce jsem se rozloučil se svojí zubní pastou (naštěstí tam byl jen zbytek, tak trochu jsem to čekal, že to neprojde). Michal se navíc rozloučil ještě se sprchovým gelem a deodorantem, zato Tomáš si vezl 4 decilitry vodky pečlivě zabalené ve 100ml lahvičkách. Let proběhl celkem bez problémů a přistáli jsme na letišti vzdáleném asi 70 kilometrů od centra Osla. Rozhodli jsme se, že zkusíme stopnout nějaké auto, abychom nemuseli platit za autobus. Díky Agniezce hned druhý pokud vyšel, a možná by vyšel hned ten první, kdyby dotyčný nemířil na opačnou stranu. Měli jsme štěstí, protože paní, která nás vezla, obvykle stopaře nebere, ale vypadali jsme prý normálně, takže nás zadarmo odvezla až do centra a ještě nám řekla spoustu zajímavých věcí o životě v Norsku.

Národní opera

První věcí, které jsem si všiml, byly všudypřítomné jeřáby. V Norsku se prakticky pořád něco staví, i to je známka toho, že jejich ekonomika je na tom dobře. Na druhou stranu nám to tak trochu kazilo dojem z města a taky spoustu fotek. Celkově je Oslo jakýsi mix historických i moderních budov, opět něco trochu jiného než třeba Stockholm. Během prvního dne jsme tedy udělali takovou menší okružní procházku po centru města včetně hradu i Královského paláce, večer jsme pak zakončili u místní Národní opery, která překvapila svou moderní a opravdu zajímavou architekturou. Před budovou opery Tomáš krmil labutě, pak se přidala i Agniezka, ale jaksi neodhadla, že krmení přímo z ruky není nejlepší řešení a že labutě, ačkoliv vypadají hodně mírumilovně, mohou být ve skutečnosti pěkně zákeřné. Cestou k hostelu jsem si mimo jiné všiml, že Norsko má skutečně problém s imigranty, prakticky v celém centru narazíte na spoustu cizinců a také spoustu žebráků. Tohle byl skutečně obrovský rozdíl oproti Stockholmu. Cesta k hostelu byla komplikovaná, ale nakonec jsme se tam dostali a konečně se ubytovali. Cena za jednu noc asi 28 EUR. Opět, kvalita hostelu ve Stockholmu byla vyšší a cena nižší, ale člověk s tím musí tak nějak počítat, když jede do nejdražší země světa. Večer jsme si v hostelu ještě popovídali s Holanďany a Angličany a šli jsme spát... no spát se moc nedalo, hlavně nad ránem, kdy se naši neznámí spolubydlící snažili potichu hádat a slečna pak "tiše" plakala :D

Pozor, nekrmit! Koušou!

Ráno jsme tak nějak pomalu vstali a vyrazili do McDonalds na ranní kávu. Trochu nám dalo zabrat, než jsme se probrali a konečně vymysleli, co dál. Koupili jsme lístky na MHD (75 NOK na celý den, což je poměrně slušná cena). První významná zastávka: Národní technické muzeum. K této budově jsme jeli tramvají a trvalo to celkem dlouho, umístění více v centru by jistě prospělo, protože jinak se návštěva tohoto muzea skutečně vyplatí. Za 50 NOK (studentská cena) jsou k dispozici 4 patra plné různých technických vychytávek. Bohužel, muzeum zavíralo v 16:00, takže jsme stihli projít jen jedno patro, ale zážitků máme spoustu (hra na theramin a další zajímavé hudební nástroje, vyrábění elektrické energie různými způsoby a mnoho dalších zajímavostí, na konci článku bude odkaz na stránky muzea...).

Jedna z "hraček" v muzeu

Poté, co nás z muzea vyhnali, vydali jsme se nejkratší cestou k Holmenhollenu. Z centra města jede metro (později spíše horský vláček) až na tuto horu, kterou znají jistě všichni příznivci lyžování. Dorazili jsme na místo v době, kdy bylo ještě trochu světlo, ale místní muzeum, simulátor skoků na lyžích i samotný můstek už byly zavřené.To však nebrání vynalézavým Čechům (a Polce), aby si nenašli cestu na můstek. V polovině výstupu jsme navíc narazili na další skupinu Erasmáků z Tampere, tak jsme v tom alespoň nebyli sami. A stálo to za to, skutečně impozantní místo, ještě když se setmělo a rozsvítila se světla, stalo se z můstku ideální místo. Nahoře jsme zjistili, že se dá vlastně dostat i dovnitř, výtah stále fungoval a dokonce s ním nahoru vyjela skupina dětí, se kterou někteří z nás pak sjeli i dolů a navštívili muzeum a tím vlastně ušetřili spoustu peněz, ale tohle byla fakt naše poslední možnost, jak se na můstek dostat, protože další den ráno jsme letěli domů.

Těsně pod odrazovou hranou můstku...

Ve skutečnosti to vypadalo ještě lépe!

Proto jsme se taky rozhodli, že za další noc v hostelu platit nebudeme a noc prostě přečkáme někde v Oslu. Chvíli jsme se jen tak toulali po jedné okrajové, pěkně vypadající čtvrti a pak jsme zamířili do parku plného soch, které byly jistě zajímavé, ale v tuto noční hodinu špatně osvětlené a tak nebylo divu, že v celém parku nikoho kromě nás nebylo. Kolem jedné hodiny ráno jsme dorazili do našeho bývalého hostelu pro zavazadla, tedy zavazadlo... a protože nás nikdo nevyhnal, "odpočívali" jsme zde ještě dvě hodiny, než jsme se vydali směrem k autobusovému nádraží. Stopování by totiž v tuhle noční hodinu bylo obtížné, ne-li nemožné. Autobus stál 140 NOK a žádná z mých karet nefungovala, naštěstí za nás za všechny nakonec zaplatil Michal. Pak už jen diskuse o tom, zda jíst banány celé nebo bez špičky a bezproblémová cesta domů. Po návratu do Tampere mě čekala ještě hodina Finštiny, ale zvolil jsem pár hodin spánku. Večer byla pak na programu ještě slovenská večera, kterou pořádal Michael. Halušky byly opravdu dobré, Lucia svůj úkol zvládla znamenitě :)

Tento týden jedou všichni do Petrohradu. Určitě to bude pěkné město, ale tentokrát se neúčastním, protože výlety jsou opravdu náročné, jak časově, tak finančně...

Pro zájemce kompletní fotogalerie!

Technické muzeum Oslo