Zkoušky, učení a loučení - konec Erasmu 2011

Po návratu z Laponska bylo najednou málo času, protože ve škole se blížil konec semestru. Konkrétně jsem musel dodělávat cvičení do předmětu "Signálové procesory", který byl vyučován formou samostudia, což samozřejmě vedlo k tomu, že jsem vše odkládal na poslední chvíli. Takže jsem strávil několik dní úplně sám v jedné z učeben na Tietotalu, až když jsem měl téměř vše hotové, přišel za mnou jeden pákistánský student a zeptal se mě, jestli může být se mnou ve dvojici... tihle kluci z východu, kterým jsme občas říkali "indiáni", měli založené své studium většinou na masivní kooperaci. Tam, kde Evropan pracoval sám nebo ve dvojici, "indiáni" pracovali ve skupině třeba 10 lidí. Ale abych se vrátil k původnímu tématu. Takže jsem dokončil všechna cvičení, poté jsme je spolu odevzdali a mohl jsem se soustředit na další úkol, a to dokončení cvičení v předmětu "Introduction to satellite positioning". Zde jsem pracoval ve dvojici s Petrem (ano, je to také Čech), ale protože zmíněný předmět byl z jiného oboru, než Petr studoval, tak jsem většinu úkolů zpracovával já. Nicméně na konci semestru jsem za to dostal čokoládu, což rozhodně potěšilo. Naopak v "Digital Design for FPGA" jsem to byl já, kdo celý semestr nic nedělal, za moje body z tohoto kurzu mohu poděkovat Tomkovi z Polska (taky dostal nakonec čokoládu, ale málem jsem mu ji nestihl předat). Posledním úkolem, který jsem dodělával před zkouškami, byl projekt z předmětu "Video compression", který byl nakonec poměrně snadný.

Tak tohle je jedna z budov naší školy, konkrétně Tietotalo, kde jsem trávil nejvíce času.

Poslední dva týdny (necelé) byly ve znamení zkoušek. Ano, zkouškové období je tady opravdu krátké, takže jsem měl 6 zkoušek během 8 dní, a to ještě dvakrát se podařilo mít 2 zkoušky v jeden den. Skutečně nic příjemného, když navíc jako Exchange students musíme všechny udělat na první pokus (neexistuje nic jako náhradní termín). Náročnost byla srovnatelná s Českem, jen s tím rozdílem, že ve Finsku jsme museli celou zkoušku psát samozřejmě v angličtině, což nakonec nebyl zas takový problém. Rozhodně se však nepotvrdilo (aspoň v mém případě), že by Erasmus studenti dostávali kredity úplně zadarmo. Já teď s napětím čekám, jestli se mi vlastně podařilo splnit minimum 18 kreditů (v tuto chvíli mám potvrzeno 8). Učitelé mají celých 30 dní na oznámkování, takže si asi chvilku počkám. Systém zkoušek byl také docela odlišný, v jedné učebně se psalo více různých zkoušek, hlídali úplně cizí lidi a bylo jich celkem dost, opisování a podvádění se trestá tvrdě - vyhozením z daného předmětu (student ztrácí možnost dalších termínů). Vidím jako nevýhodu, že daný vyučující není přítomný na zkoušce. U nás totiž občas ještě během zkoušky vysvětlí, co přesně po nás vlastně chce, případně poradí... A ještě poznámka ke známkování: stupnice od 0 do 5, přičemž 5 je nejlepší a 0 znamená failed, takže doufám alespoň v jedničky :)

Protože jsem poslední měsíc už moc nefotil, nemám sem vlastně ani co dát, tak aspoň sněhuláka...

Celý prosinec byl rovněž ve znamení loučení s lidmi, kteří odjížděli domů. Nejprve to byly dvě Češky - Petra a Klára. Celá akce byla uspořádána na Reinole a holkám se to opravdu hodně podařilo. Přichystaly spoustu dobrého jídla a pití, místnost byla vyzdobena mimo jiné českými vlajkami, bylo to jako český ostrov ve finském jezeře :) Bohužel jsem nemohl zůstal až do rána, protože na mě čekala práce. Následující týden odjížděl domů Tomáš, a tak jsme si zašli na jedno (skutečně jen jedno pivo, při místních cenách bohatě stačí). Celý večer vytrvale sněžilo a tak jsme postavili parádního sněhuláka na autobusové zastávce a měl úspěch hlavně u opilých Finů. O víkendu byla poslední společná večeře - Katalánská. Ariadna připravila spoustu jídla a také pro každého malý vánoční dárek s osobním přáním, což bylo opravdu milé. Poté následovala venku "snowball fight", což bylo super, hlavně holky z Portugalska a Katalánska byly snadným terčem. I tento povedený večer byl svým způsobem loučením, protože s některými lidmi jsme se viděli naposled. Další týden, již uprostřed zkouškového období, jsme naposledy zamířili i do Miami, i když jsem původně nechtěl, nakonec jsem šel a rozhodně to nebyla špatná akce, spoustu ostatních společných akcí jsem ale kvůli náročnému programu ve škole musel odmítnout. Poslední víkend jsme se rozloučili s Ariadnou, trochu jsme zavzpomínali na EILC... Den před zkouškou jsem se účastnil akce "CZ/SK hospoda", která se konala u Cipa v bytě, každý si přinesl jednu plechovku piva a z původních 30 minut se akce protáhla na nějakých 5 hodin, poté jsme šli ještě do C55 na polévku a trochu si zopakovat "satellite positioning" na zítřejší zkoušku. Můj poslední den v Tampere jsem vstal asi v 8 ráno po nějakých 5 hodinách spánku a šel jsem do školy napsat zkoušku, poté poslední oběd (spíš snídaně) v univerzitní jídelně, pak nás Anne pozvala na poslední oběd - tentokrát americké hamburgery a musím uznat, že ve francouzském provedení byly moc dobré. Mezitím jsem stihl koupit ještě pár maličkostí, abych vůbec něco finského přivezl domů. Odpoledne jsem musel na poštu, abych odeslal sám sobě balík, protože jsem měl mnohem víc věcí, než na cestě do Tampere. Pak následovalo uklízení. Se svým pokojem jsem neměl nejmenší problém, ale bohužel společné místnosti se ani uklidit nedaly, protože naši Francouzi příliš nespolupracovali a příliš je to nezajímalo, takže jsem uklidil, co jsem stihl, ale stejně si myslím, že tam TOAS pošle úklidovou četu a strhnou nám náklady z naší kauce... Večer jsme zakončili tam, kde vše začalo a kde se odehrála většina akcí - v C55. Sestava byla téměř identická, jako když jsme začátkem srpna přiletěli, prostě lidi z EILC (plus pár dalších), nálada zpočátku hodně zvláštní, ale nakonec se párty slušně rozjela a čekali jsme až do 4 ráno, kdy odjížděli Francouzi (Anne, PA a Sylvain) na letiště. Hodinu jsem pak ještě spal a pak byla řada na nás (já a Josef). Poslední týden byl hodně hektický a ani jsem se nestihl s mnoha lidmi rozloučit :(

Čekáme na autobus... :)

Cesta domů proběhla v klidu, sice jsme měli drobné zpoždění (asi hodinu), ale letadlo v Mnichově na nás počkalo a stihli přeložit i zavazadla, celkově bych pochválil letiště v Helsinkách, Mnichově i Praze, protože skutečně oba naše lety proběhli bez nejmenších problémů, i když jsem měl kvůli přestupu strach. A hlavně, když porovnán přístup například na Mallorce, kde u check-inu stáli tři lidi a byli pomalejší, než jeden zaměstnanec v Helsinkách nebo Praze, domyslím si, jak je to asi ve Španělsku s produktivitou práce...

Trička "I love Tampere" přivezené z Polska :D

Tohle by měl být můj poslední příspěvek na blogu, ale snad ještě najdu čas a sepíšu jak se mi ve Finsku celkově líbilo a taky nějaké praktické rady a zkušenosti pro další studenty, kteří se do Finska teprve chystají. A taky bych rád napsal něco o finštině a o Finech, ale to fakt ještě nevím.

Laponsko

Nejspíš posledním výletem ve Finsku byla cesta na daleký sever, tedy do Laponska. Cílem byla vesnice Inari, která leží asi 1000 km severně od Tampere. Letošní zima ve Skandinávii byla však velmi mírná, a tak byl v celém Finsku nedostatek sněhu, a platilo to i pro Laponsko. Proto nám před odjezdem cestovní kancelář nabídla možnost vybrat si jiný termín (nejlépe na jaře, což většině lidí pochopitelně nevyhovuje) a nebo zrušení zájezdu bez storno poplatků. Nakonec se celá naše skupina, složená téměř výhradně z lidí z EILC kurzu, rozhodla, že do Laponska pojede. V autobuse jsme navíc zjistili, že další lidé jedou s námi do Inari (původně mířící do Vasatokky). Kompletní složení naší skupiny tedy bylo následující: já, Michal, Michael, Robin, Cip (to je přezdívka, jinak je to taky Michal, ale už by jich bylo moc), Josef, Sylvain, Anne, Pierre-Antoine, Tomek, Ariadna, Maria, Petra a Evgeny (jen poslední dva jmenovaní nebyli na EILC).

Jen pro představu, kde vlastně leží Inari

Den 1.
Z Tampere jsme vyrazili kolem 22. hodiny. Už v autobuse bylo o zábavu postaráno, vládla dobrá nálada. Bylo vidět, že hodně lidí výlet nakonec zrušilo, protože v autobuse byla spousta volných míst. Ráno kolem 9. hodiny jsme dorazili do Rovaniemi, kde jsme navštívili Arctic museum a po té Santa's village. Popravdě, nejsem zrovna velkým zastáncem Santa Clause, vždyť u nás máme svého Ježíška. Fotografie s tímto pánem, vydávajícím se za Santa Clause, stála 25 EUR. Ale naše skupina 14 lidí se rozhodla, že si koupíme jednu fotografii, naskenujeme ji a pak si ji každý může vytisknout znovu (věřím, že na kvalitě to tolik neztratí). Jinak tímto místem prochází Polární kruh, tak jsme si tuto pomyslnou hranici několikrát překročili a vyrazili jsme dále na sever k Inari, kam jsme dorazili kolem 9. hodiny večer. Byl jsme součástí skupiny, která bydlela v chatce A, která byla asi nejlepší chatkou v daném místě, vybavená kuchyň, koupelna, sauna, kam se vešlo klidně i 10 lidí :) Po večeři přišla na řadu 1. párty, kde jinde, něž v naší chatce...

Santova vesnice

Den 2.
Budíček kolem 6. hodiny většina lidí ignorovala, ale nakonec jsme vstát museli, rychle nachystat sendviče na svačinu a v 7:30 odjezd do Vasatokky. Prvním bodem programu byl "GPS orienteering", tedy hledání různých míst pomocí GPS. Pak jsme si dali místní polévku (byla fakt dobrá), trochu se ohřáli u ohně (hlavně šlo o to, pořádně vysušit boty) a přesunuli jsme se na jezero, kde jsme se pokusili ulovit nějakou tu rybu přes díru v ledu - "ice fishing". Přes velkou snahu se mi to nepovedlo, někteří ulovili menší kousky, takže k jídlu to bohužel nebylo. Program jsme zakončili kolem třetí hodiny postavením stanu a rozděláním ohně, pak se rychle setmělo a vrátili jsme se do Inari. Večer poprvé přišli na návštěvu i sousedé z Německa (myslím zároveň sousedé z vedlejší chatky) a hrála se nějaká drinking game, která se údajně ani nedohrála :)

Jedna z nejhezčích fotek z Laponska, autorem je Pierre

Den 3.
Kvůli změnám v programu nám bylo dovoleno vstávat o něco později (proto jsme si mohli včerejšek trochu protáhnout). Prvním bodem programu bylo běžecké lyžování. Spousta lidí už měla nějaké zkušenosti, takže jim to celkem šlo, já jsem patřil k té druhé polovině, které to spíše nešlo. Každopádně nejzábavnější byla Ariadna, která skutečně potvrdila, že v Katalánsku neví, co je to sníh. Na programu byla také štafeta národů, Češi s podporou jednoho Poláka vyhráli a dokonce jsme dostali i nějaké ceny :) Odpoledne jsme jeli k sobí farmě, kde jsme měli šanci si prohlédnout a nakrmit soby a také se projet na saních. Zároveň jsme se dozvěděli něco o místních obyvatelích, kteří jsou nazýváni Sámové. Skutečně tyhle lidi obdivuji už proto, že jsou schopni žít v takových krutých podmínkách a také, že si dokázali zachovat svůj jazyk a kulturu. Večer opět večeře a oslava našeho lyžařského triumfu, připraveno bylo také těsto na palačinky, ale to už se nám nějak nepovedlo připravit :) Mimo to jsme se konečně dočkali Polární záře. Nejprve si většina lidí myslela, že je to mrak, ale přece jen jsem zavolal Tomkovi, ať vezmou své foťáky a dorazí a vyplatilo se. Skutečně to byla Polární záře. Na fotkách však vypadá mnohem lépe, než "na živo", kdy se sice pohybuje, ale barvy nejsou tak výrazné. Se svým foťákem jsem nebyl schopný vůbec nic vyfotit, naštěstí fotili jiní, a to poměrně úspěšně...

Sob :)

Polární záře, autorkou fotky je Maria

Den 4.
Tentokrát jsme jeli k Severnímu ledovému oceánu. Na tento den připadaly moje narozeniny, řádně oslavené již o dva týdny dříve, v autobuse mě ale vedoucí našeho zájezdu překvapila narozeninovým koláčem i se svíčkami, no prostě překvapení se vším všudy... Pak ještě Sylvain dodal něco jako "He's still drunk...", což nemůžu vyvrátit. No pokračovali jsme dál, cesta byla skutečně dlouhá s několika zastávkami plánovanými, s jednou zastávkou neplánovanou, když nás málem smetl kamion a pak jsme zůstali stát uprostřed cesty a našemu řidiči, tedy řidičce (nešlo to poznat) se nepodařilo se rozjet. Až za pomoci řetězů půjčených z dalšího autobusu jsme pokračovali dál. Nejprve jsme dostali krabí sendviče, a pak jsme se vydali k oceánu, nejprve do sauny a pak se koupat. Voda byla samozřejmě studená, no spíš ledová, stačilo mi opravdu jen jednou. Škoda, že sauna nebyla blíž k vodě. Kolem 2. hodiny odpoledne už byla skoro tma a vyrazili jsme zpět do Inari. V autobuse těsně před příjezdem oznámil Sylvain, že večer je párty u nás v chatce, a že máme palačinky. Takže večer byl ve znamení palačinek, sauny a dopíjení alkoholu. Přišli úplně všichni, navíc venku začalo sněžit, takže se postavilo i pár sněhuláků, končilo se někdy ve 4 hodiny ráno.

Severní ledový oceán

Den 5.
Ráno vstát, pouklízet, sbalit se a vyrazit do Saariselky. To byl plán posledního dne. Asi mi všichni potvrdí, že tohle ráno bylo náročné. V Saariselce jsme se pak trochu rozdělili, část jela na Husky safari, část se jen tak poflakovala po vesnici. Ono totiž zmiňované Husky safari bylo hodně drahé (65 E) a krátké (20 minut). Pak jsme si dali pizzu "Berlusconi", na které bylo i sobí maso, ale nebyl to žádný zázrak. U jednoho z hotelů jsme si půjčili boby (zdarma) a párkrát jsme si sjeli jeden z místních kopečků (návrat do dětských let) a nakonec jsme zamířili do "lázní", což byl jeden bazén, dvě vířivky a sauna. Pro nás chytré, kteří si nekoupili lístek dopředu, byla speciální sleva, takže jsme utratili jen 8 EUR. Pak odjezd a na druhý den ráno jsme byli v Tampere. Celý den jsem prospal a večer jsem zašel na florbal, kde jsem si možná zlomil palec na noze, i když doufám, že ne. K doktorovi jsem s tím nešel, asi bych neobul ani botu, snad bolest časem přejde. Hlavně mě čeká spousta práce ve škole, poslední dva týdny semestru a pak zkouškové, takže blog bude pár týdnů bez aktualizací...

Výlet do Laponska byl opravdu podařený, a to hlavně kvůli skvělé partě lidí! Díky

Czech cuisine in Tampere

I decided to write at least one story in my blog in English. For several times we tried to cook some "Czech specialities" for our foreign friends. Actually, I spend more time by cooking than studying :) Therefore, it's a good idea to write something about it. I'll try to write some recipes here, but I'm sure, there will be some mistakes in translation...

Potato pancakes
This was our first Czech meal in Tampere, we cooked it in Mikontalo (Tomas' kitchen).

I don't have any pictures of our potato pancakes so I used a picture from City...

Ingredients
potatoes (1 kg)
garlic (3-5 pieces)
eggs (2)
salt
smooth flour (120 g)
pepper
marjoram
oil for frying

How to cook it?
Grate potatoes and garlic, put them into a big bowl and if it is possible, take away excess liquid from potatoes. Add eggs, salt, flour, pepper and marjoram and mix all together. Then fry pancakes in a pan with enough of oil, try to make as thin pancakes as possible.


Zelňačka (cabbage soup)
We cooked this soup also in Mikontalo on first official Czech dinner. In a very small apartment was a lot of people and we had to cook 4 pots of soup :)

Zelňačka :)

Ingredients
potatoes (250 g)
sour cabbage -German "sauerkraut" (500 g)
smoked meat (or some sausages)
cream
onion
salt
pepper
allspice

bay leaf

Cayenne pepper

smooth flour
carrot, mushrooms (optional)

How to cook it?
later

Ovocné knedlíky (sweat dumplings) 
We cooked this meal two times because first time we arrived later do the TOAS City and the international dinner was almost over so we decided to cook it once again on the Czech dinner in Lukonmäki. 

Ingredients
flour (500 g)
milk (250 ml)
sugar (one spoon)
egg (1)
yeast (20g)
salt
fruit (anything you like)
quark (or curd)
ground sugar
butter

How to cook it?
Put one spoon of sugar and yeast into lukewarm milk, mix it together and then wait 15 minutes. After that add flour, egg and a pinch of salt and make dough. Let the dough rise about 30 minutes.
Then roll the dough and cut it into small circles (or squares like 4x4 cm), put some fruit on it and wrap it inside the dough and create a ball or something similar :) Then put this "balls" into boiling water for 5-10 minutes (depends on size of dumplings). 
In the end, mix quark and sugar and put it on dumplings with melted butter.


Bramborové knedlíky s uzeninou (potato dumplings with smoked meat)

I don't have my own picture so I stole this from the internet...

Ingredients
potatoes (5-6)
flour (200 g)
semolina (50 g)
eggs (2)
smoked meat (300 g)
salt

sour cabbage
onions

How to cook it?
Cook unpeeled potatoes, then peel them and grate. Add flour, semolina, eggs and salt and try to make a dough.  Then roll the dough and cut it into small circles (or squares like 4x4 cm), put some meat on it and wrap it inside the dough and create a ball or something similar :) Then put this "balls" into boiling water for 5-15 minutes (depends on size of dumplings). 
You can serve these dumplings with sour cabbage and fried onion. You can also cook the sour cabbage  for a while.

Buchta z čokolády Margot (also known as "My mom's cake")
Unfortunetely I don't have a picure :(


Ingredients
flour (400 ml)
sugar (200 ml)
milk (100 ml)
oil (50 ml)
eggs (2)
condensed milk (200 ml)
vanilla sugar
baking powder
chocolate Margot :)

How to cook it?
Well it's really easy, grate chocolate Margot and put all the ingredients together. Bake 20 minutes in oven on 180 °C. Thickness of this cake should be like 1-2 cm so use a big roasting pan (I hope it's a correct word). And I'm not sure if you can buy chocolate Margot somewhere else than in Czech Republic or Slovakia...

Sýrové tyčinky (cheese sticks)
Somebody might remember these snacks from our birthday party. It's really simple to prepare.

Ingredients
baking margarine (something like 80% fat)
flour (smooth)
cheese (Edam is usually OK)
eggs
salt
cumin

How to cook it?
Grate cheese finely, add egg, flour and margarine and make the dough. You need the same amount of margarine and flour (for example 500 grams of each) and like 80% of cheese, so for example 400 grams. Then roll the dough (it should be really thin) and cut small sticks of it. Bake approximately 15 minutes (180 °C). Be careful because if you will bake too long, the cheese inside would get bitter.

Párty, párty, hokej, párty aneb a tak si tady žijeme

V nadpisu tohoto článku je stručně popsán minulý týden. Moc se mi to nehodí, protože bych měl pracovat na svojí diplomové práci (Semestrální projekt 2), ale taková akce, jakou je oslava vlastních narozenin, se těžko odmítá. Ale vezmu to hezky popořadě. Během minulého víkendu bylo celkem dost lidí v Petrohradu, z časových důvodů jsem se neúčastnil. Město pěkné, Rusové ale moc příjemní lidé podle ohlasů nejsou. V Tampere přes víkend zůstalo jen pár Čechů, ale to nám nebránilo v tom, aby se u Petry uspořádala výborná bramboráková párty. Holky děkujeme, bylo to super!

Petr nechal od architektů vytisknout transparent

V pondělí se vrátili lidi z Petrohradu a následovala párty u Tomáše. V plánu byly palačinky a 48 piv, což zde již něco znamená. Nakonec jsem dorazil jen já a Michal, tak jsme alespoň zavzpomínali na Youtube na videoklipy z našeho "dětství". Ve středu se pak na Facebooku objevila pozvánka na pizza/sauna párty na Paawole, nakonec se však místo konání změnilo na Rebeka's place, což je studentský ráj uprostřed lesa. Důvodem byla lepší sauna a společenská místnost, i když oproti Paawole musí být každá společenská místnost lepší :D Společně s Görkemem jsme připravili těsto na pizzu, já měl však trochu jiný názor na to, jak by měla pizza nakonec vypadat, zatímco Görkem zvolil styl jako když se peče buchta (tedy vysoké těsto po celém plechu), já se snažil udělat pizzu tak tenkou, jak jen to šlo. Nakonec se snědlo vše snad až na tu připálenou :D Pak jsme šli do sauny a někteří si zazpívali karaoke na PS3. Kolem třetí ráno jsme šli domů na Paawolu.

Chlebíčky na naší oslavě narozenin, hned bych si kousl

Další den jsem vstal, zašel si do školy na oběd a pak hned do obchodu s Jožkou nakoupit jídlo na večer. Já jsem pekl sýrové tyčinky, Jožka chystal chlebíčky (tedy s pomazánkou jsem pomohl) a Martin udělal nakonec výbornou krabí pomazánku. Byli jsme to tedy my tři, kteří slavili narozeniny. Přišla spousta hostů, přinesli dokonce i dorty a nějaké dárky, my s Jožkou jsme rozlévali slivovici. Myslím, že spousta lidí dorazila na Paawolu vůbec poprvé, a to se cení :) Každopádně to byla náročná událost a odpadl jsem dřív, než se čekalo.

Češi!

Další den ráno jsem se vzbudil a byl jsem trochu v šoku, protože jsem neměl klíč, ani spolubydlící neměl ten svůj, což bylo ještě více záhadné. Navíc jsem musel ještě do školy vytisknout lístky na nedělní zápas. Nakonec se klíč našel u dalšího Tomáše v kapse (na Reinole), spolubydlící měl ten svůj v bundě, takže vše v pořádku. Kolem 12. hodiny jsme vyrazili směr Helsinki, vybavení celkem dobrou náladou a vlajkami a dokonce i transparentem. Bylo až s podivem, kolik Čechů se dokáže dát dohromady, když jde o hokej (a ještě se k nám přidal Francouz, Polák a dokonce i Turek). Až na stadionu jsem dostal poslední dárek, který mi nestihli dát předchozí den, a to barvy na tvář - bílou, červenou a modrou. Takže jsme se pomalovali a vyrazili do boje s obrovskou finskou převahou v hledišti a nakonec i na ledě. Prohráli jsme 0:4. Pak jsme se rozdělili a naše skupinka se vydala na okraj Helsinek, kde měla jakousi rozlučkovou párty jedna naše kamarádka z EILC Denise, protože zanedlouho odjíždí domů. Dozvěděli jsme se, že za bydlení platí neuvěřitelných 460 EUR, což je oproti Tampere skutečně obrovské číslo. Dlouho jsme tam nevydrželi a jeli zpět do centra. Cestování po Helsinkách doporučujeme vlakem a na černo, nikdo vás nekontroluje, když se sami nepřihlásíte. V centru v místě, kde jsme měli domluvený nocleh, probíhala další párty, na které však už docházel alkohol a tak jsem se ani moc neohřáli a následoval přesun do klubu v centru s živou hudbou (a výhodou bylo, že jsem tam neutratil ani EURO). Konečně 4 ráno a mohli jsme jít spát.

Důkaz, že jsme aspoň na pár sekund byli v televizi

Další den následovalo hokejové utkání Česko - Rusko. Hlediště bylo prořídlé, ale stejně měli Rusové silnou převahu. Od druhé třetiny jsme se přesunuli dolů na výhodnější místa a vytvořili český "kotel". A vyplatilo se, občas se nám povedlo překřičet ruské fandy a dokonce jsme byli i v televizi, i když málokdo si všiml. Naši hokejisté dlouho hráli dobře a drželi příznivý stav 1:0, avšak nakonec prohráli 1:2 gólem 10 sekund před koncem, což nás hodně mrzelo. Celkově však tento výlet hodnotím hodně pozitivně a rozhodně nelituji, parádní zkušenost, i když naše hlasivky dostaly co proto a ještě dnes se mi občas špatně mluví.

A nyní je čas dělat něco užitečného, třeba pokračovat v práci do školy!

Další severské hlavní město - Oslo

Aby toho nebylo málo, rozhodli jsme se, že využijeme poměrně zajímavé možnosti navštívit hlavní město další severské země, a sice Norska. Jak už jsem zmínil minule, měli jsme ve škole týden volno, během kterého jsem stihl navštívit Stockholm a jako bonus, můj bratr stihl navštívit Tampere. Oslo tedy bylo na programu hned poté, během první poloviny prvního týdne druhé periody. Všechny důležité kurzy mám naštěstí až ve druhé polovině týdne, takže to nebyl problém.

Přímo z Tampere létá do Osla pravidelná linka Ryanairu, avšak pouze do konce října. Takže jsme využili skutečně jedné z posledních možností. Já a Agniezka jsme měli koupené letenky o pár dní dříve, takže nás zpáteční letenka se všemi poplatky vyšla na 30 EUR, což je výborná cena. Tomáš a Michal si koupili letenky později, takže letěli za 50 EUR. Poučení pro příště: kupovat vždy s dostatečným předstihem. Odlet byl v 10:00 z letiště v Tampere, které se nachází kousek od Tampere, ale dostat se k němu stojí asi 6 EUR (nebo 4,40 EUR s jinou společností). Byl jsem trochu nervózní, protože moji letenku měla Agniezka, takže jsem doufal, že všechno stihne a nezapomene ji. Já jsem zase měl pro změnu Tomovu letenku, myslím, že Michal byl jediný, kdo měl jen svoji vlastní letenku a tedy nebyl na nikom závislý. Při bezpečností prohlídce jsem se rozloučil se svojí zubní pastou (naštěstí tam byl jen zbytek, tak trochu jsem to čekal, že to neprojde). Michal se navíc rozloučil ještě se sprchovým gelem a deodorantem, zato Tomáš si vezl 4 decilitry vodky pečlivě zabalené ve 100ml lahvičkách. Let proběhl celkem bez problémů a přistáli jsme na letišti vzdáleném asi 70 kilometrů od centra Osla. Rozhodli jsme se, že zkusíme stopnout nějaké auto, abychom nemuseli platit za autobus. Díky Agniezce hned druhý pokud vyšel, a možná by vyšel hned ten první, kdyby dotyčný nemířil na opačnou stranu. Měli jsme štěstí, protože paní, která nás vezla, obvykle stopaře nebere, ale vypadali jsme prý normálně, takže nás zadarmo odvezla až do centra a ještě nám řekla spoustu zajímavých věcí o životě v Norsku.

Národní opera

První věcí, které jsem si všiml, byly všudypřítomné jeřáby. V Norsku se prakticky pořád něco staví, i to je známka toho, že jejich ekonomika je na tom dobře. Na druhou stranu nám to tak trochu kazilo dojem z města a taky spoustu fotek. Celkově je Oslo jakýsi mix historických i moderních budov, opět něco trochu jiného než třeba Stockholm. Během prvního dne jsme tedy udělali takovou menší okružní procházku po centru města včetně hradu i Královského paláce, večer jsme pak zakončili u místní Národní opery, která překvapila svou moderní a opravdu zajímavou architekturou. Před budovou opery Tomáš krmil labutě, pak se přidala i Agniezka, ale jaksi neodhadla, že krmení přímo z ruky není nejlepší řešení a že labutě, ačkoliv vypadají hodně mírumilovně, mohou být ve skutečnosti pěkně zákeřné. Cestou k hostelu jsem si mimo jiné všiml, že Norsko má skutečně problém s imigranty, prakticky v celém centru narazíte na spoustu cizinců a také spoustu žebráků. Tohle byl skutečně obrovský rozdíl oproti Stockholmu. Cesta k hostelu byla komplikovaná, ale nakonec jsme se tam dostali a konečně se ubytovali. Cena za jednu noc asi 28 EUR. Opět, kvalita hostelu ve Stockholmu byla vyšší a cena nižší, ale člověk s tím musí tak nějak počítat, když jede do nejdražší země světa. Večer jsme si v hostelu ještě popovídali s Holanďany a Angličany a šli jsme spát... no spát se moc nedalo, hlavně nad ránem, kdy se naši neznámí spolubydlící snažili potichu hádat a slečna pak "tiše" plakala :D

Pozor, nekrmit! Koušou!

Ráno jsme tak nějak pomalu vstali a vyrazili do McDonalds na ranní kávu. Trochu nám dalo zabrat, než jsme se probrali a konečně vymysleli, co dál. Koupili jsme lístky na MHD (75 NOK na celý den, což je poměrně slušná cena). První významná zastávka: Národní technické muzeum. K této budově jsme jeli tramvají a trvalo to celkem dlouho, umístění více v centru by jistě prospělo, protože jinak se návštěva tohoto muzea skutečně vyplatí. Za 50 NOK (studentská cena) jsou k dispozici 4 patra plné různých technických vychytávek. Bohužel, muzeum zavíralo v 16:00, takže jsme stihli projít jen jedno patro, ale zážitků máme spoustu (hra na theramin a další zajímavé hudební nástroje, vyrábění elektrické energie různými způsoby a mnoho dalších zajímavostí, na konci článku bude odkaz na stránky muzea...).

Jedna z "hraček" v muzeu

Poté, co nás z muzea vyhnali, vydali jsme se nejkratší cestou k Holmenhollenu. Z centra města jede metro (později spíše horský vláček) až na tuto horu, kterou znají jistě všichni příznivci lyžování. Dorazili jsme na místo v době, kdy bylo ještě trochu světlo, ale místní muzeum, simulátor skoků na lyžích i samotný můstek už byly zavřené.To však nebrání vynalézavým Čechům (a Polce), aby si nenašli cestu na můstek. V polovině výstupu jsme navíc narazili na další skupinu Erasmáků z Tampere, tak jsme v tom alespoň nebyli sami. A stálo to za to, skutečně impozantní místo, ještě když se setmělo a rozsvítila se světla, stalo se z můstku ideální místo. Nahoře jsme zjistili, že se dá vlastně dostat i dovnitř, výtah stále fungoval a dokonce s ním nahoru vyjela skupina dětí, se kterou někteří z nás pak sjeli i dolů a navštívili muzeum a tím vlastně ušetřili spoustu peněz, ale tohle byla fakt naše poslední možnost, jak se na můstek dostat, protože další den ráno jsme letěli domů.

Těsně pod odrazovou hranou můstku...

Ve skutečnosti to vypadalo ještě lépe!

Proto jsme se taky rozhodli, že za další noc v hostelu platit nebudeme a noc prostě přečkáme někde v Oslu. Chvíli jsme se jen tak toulali po jedné okrajové, pěkně vypadající čtvrti a pak jsme zamířili do parku plného soch, které byly jistě zajímavé, ale v tuto noční hodinu špatně osvětlené a tak nebylo divu, že v celém parku nikoho kromě nás nebylo. Kolem jedné hodiny ráno jsme dorazili do našeho bývalého hostelu pro zavazadla, tedy zavazadlo... a protože nás nikdo nevyhnal, "odpočívali" jsme zde ještě dvě hodiny, než jsme se vydali směrem k autobusovému nádraží. Stopování by totiž v tuhle noční hodinu bylo obtížné, ne-li nemožné. Autobus stál 140 NOK a žádná z mých karet nefungovala, naštěstí za nás za všechny nakonec zaplatil Michal. Pak už jen diskuse o tom, zda jíst banány celé nebo bez špičky a bezproblémová cesta domů. Po návratu do Tampere mě čekala ještě hodina Finštiny, ale zvolil jsem pár hodin spánku. Večer byla pak na programu ještě slovenská večera, kterou pořádal Michael. Halušky byly opravdu dobré, Lucia svůj úkol zvládla znamenitě :)

Tento týden jedou všichni do Petrohradu. Určitě to bude pěkné město, ale tentokrát se neúčastním, protože výlety jsou opravdu náročné, jak časově, tak finančně...

Pro zájemce kompletní fotogalerie!

Technické muzeum Oslo

Výlet do Stockholmu

Semestr tady ve Finsku je rozdělen na dvě části, mezi kterými je týdenní zkouškové období, ve kterém jsem však neměl žádné zkoušky, a tak když mi Michal napsal, jestli bych nejel s ním, Marií (Německo) a Ariadnou (Katalánsko) do Stockholmu, nemohl jsem odmítnout, i když jsem měl původně v plánu pracovat na svojí diplomové práci.

MS Europa

Plán cesty byl následující. V neděli 16.10. plavba lodí z Turku do Stockholmu (přes noc), pak jedna noc v hostelu a další noc z úterý na středu opět na lodi. První komplikace nastala při pokusu zabookovat lístky na loď, protože podle původního plánu jsme chtěli cestovat se společností Viking Line, ale vše bylo vyprodané, naštěstí zde byla další společnost - Tallink Silja Line, vybrali jsme nejlevnější kajuty (41,50 EUR na osobu za zpáteční lístek), placení kartou však ze záhadných důvodů nefungovalo nikomu z nás, nakonec jsem přišel na řadu já a fungovalo to, dodnes nevíme, kde byla chyba. Hostel zajistila Maria v centru Stockholmu za zhruba 20 EUR za noc a jmenoval se Interhostel. Nakonec jsme dostali dokonce lepší ubytování, než jsme si zaplatili, navíc vše fungovalo, jak mělo a personál byl také příjemný, takže mi nezbývá než tento hostel všem doporučit. A ještě doplním, že z Tampere do Turku jsme jeli vlakem za cca. 13 EUR a zpět autobusem za 12 EUR, takže celkově nás ubytování a doprava vyšly na téměř 90 EUR.

Ale zpět k tomu, jak vlastně výlet probíhal. Já s Michalem jsme se rozhodli, že využijeme situace a prohlídneme si Turku, zde v Tampere s oblibou nazývané jako "Ass of Finland". Podle očekávání zde nebylo nic až tak zajímavého, takže nám nakonec stačila bohatě asi jen jedna hodina a vyrazili jsme směrem k přístavu, kde již čekaly holky. Pohled na 12 pater vysokou loď zvanou MS Europa byl skutečně impozantní. Naše kabina se nacházela ve 2. patře (úplně naspodu, dokonce nad námi byla auta a vsadil bych se, že jsme byli pod hladinou moře). Nicméně na jednu noc ideální řešení (zdálo se...). Trochu jsme si prohlédli loď, zejména patra s obchody a restauracemi, poslechli pár Finů na karaoke a šli spát. Naneštěstí vedle nás byla celkem velká parta opilých Finů (shodou okolností z Tampere), která nám nedovolila spát (myslím, že jsem spal maximálně jednu hodinu). Chvílemi to vypadalo, jako by se snažili zdemolovat svou kabinu, Maria dokonce zavolala na recepci, ale nemyslím si, že to pomohlo...

Následující den ve Stockholmu byl tedy ve znamení únavy. Naše první kroky vedly k hostelu, kde jsme si nechali zavazadla a vyrazili jsme na prohlídku města. První věcí, které jsem si všiml, byl styl oblékání, většina Švédů měla velmi vkusné oblečení. Celkově město působilo takovým uhlazeným dojmem, k vidění byla spousta zajímavých kostelů, ale hlavně "obyčejných" domů se zajímavou architekturou (hlavně v "old town"). Protože byla celkem zima (5°C), rozhodli jsme se navštívit muzeum fotografie (expozice v přízemí byla zajímavé, ostatní se mi příliš nelíbily). Poté jsme obcházely různé kostely (ono v mapě nic jiného nebylo), což holky brzy přestalo bavit, a tak jsme se rozdělili. Já a Michal jsme měli jasný cíl - halu Globen. Popravdě řečeno, bylo to celkem daleko a schválně jsem si našel nejkratší pěší vzdálenost od hostelu k hale, která je asi 7 km, avšak my jsme šli jinou trasou, takže to bylo okolo 10 km a dohromady za celý den jsme tedy ušli více než 20 km (teď to zní až neuvěřitelně, ale podle Google maps to tak vychází). Pak jsme se setkali s holkami v kavárně, dali jsme si čaj, nakoupili levné polévky a šli se ubytovat do hostelu, tam jsme si dali kávu a polévku a unavení po předešlé noci a celém dni jsme šli spát.

Hala Globen

Další den ráno budíček asi v 10, popravdě řečeno, klidně bych spal déle. Rychlá snídaně a pak opět na prohlídku města, tentokrát byla na řadě radnice. Bohužel byla věž zavřená, takže výhled na Stockholm z výšky jsme se neužili. Poté začalo pršet, takže všechny plány šly stranou a hlavním úkolem bylo se někde schovat. Ještě předtím jsem náhodně potkal svého spolubydlícího - Kihoona (jak je ten svět malý). Nakonec jsme se rozhodli, že zbytek dne přečkáme v hostelu, ve kterém jsme sice už oficiálně nebydleli, ale bylo tam teplo, sucho a káva a čaj zdarma, takže proč ne...

City hall

Protože počasí nám skutečně nepřálo, k přístavu jsme museli jet metrem. Nečekal bych, že bude problém koupit jízdenku, ale docela nám to dalo zabrat, stejně jako hledání, kterou linkou vlastně máme jet. Nakonec jsme vše zvládli a nastoupili na loď MS Galaxy, která byla o něco menší než Europa, ale řekl bych, že o něco modernější. Naše kajuta se nacházela nad jedním z klubů, avšak dunění hudby bylo nakonec příjemnější než banda opilých Finů, takže se nám spalo mnohem lépe. Celkově povedený výlet, možná to počasí by mohlo být lepší, ale Stockholm za návštěvu určitě stál!

Klub pod naší kajutou

Více fotografií v albu: https://picasaweb.google.com/102902537253289119393/Stockholm102011

Návrat k EILC - videa

EILC sice již dávno skončil, ale přesto jsem zapomněl umístit sem odkaz na skvělé video, které vytvořil Martin. Jedná se o průřez celým kurzem, sice by se mohlo zdát trochu dlouhé, ale rozhodně stojí za to!



Druhé video se týká našeho oblíbeného finského hitu, a sice písně Mitä kuuluu Marja-Leena, který jsme skupinově zpívali několikrát, takže zde jeden ze záznamů:

Výlet do Tallinnu

Minulý víkend jsme se rozhodli zpestřit výletem do Tallinnu, což je hlavní město Estonska, vzdálené jen asi 300 km od Tampere. Protože jsem líný, připojil jsem se ke skupině studentů, kteří výlet organizovali, jen domluva byla trošku složitá, protože během ní probíhala ve vedlejším bytě turecká večeře, a tak jsem musel stále pendlovat mezi dvěma byty, ale nakonec vše dopadlo dobře a tak jsem měl zajištěné místo v hostelu, pak jsem si ještě koupil přes internet lístky na trajekt a na vlak. V pátek 17:37 jsme odjížděli z Tampere směr Helsinki. Naše skupina čítala celkem 14 lidí z celého světa (Brazílie, USA, Polsko, Slovensko, Německo, Litva, Rakousko a samozřejmě Česko). V Helsinkách jsem si nafotil několik nočních fotek mezitím, co jsme mířili k přístavu. Tam jsme potkali další Erasmáckou skupinu (Italsko-řeckou) mířící do Tallinnu. Plavba trvala hodinu a půl a během dní zde pouštěli český večerníček Štaflík a Špagetka. V Tallinnu jsme chvilku hledali náš hostel, mezitím jsme si aspoň vyfotili noční Tallinn, pak jsme konečně našli to, co jsme hledali, na první pohled to nevypadalo příliš dobře, pak nás navíc na recepci uvítal recepční v převleku žáby, chvilku nám trvalo, než jsme dali peníze dohromady a než to trochu opilý Mr. Frog spočítal. Pokoje byly celkem dobré na jednu noc to rozhodně stačilo, zámek nefungoval, takže všechny cenné věci jsem si vzal s sebou. Přímo v hostelu byla "hospoda", pivo za 1,8E a panák za 1E, to jsou příznivé ceny v porovnání s Finskem, navíc pivo bylo skutečně pivo, natočené do půllitru a dokonce i s pěnou (jinak je ve Finsku dobrým zvykem pivo natočit a nechat půl hodiny odstát...). Pak jsme vyrazili do města, nejprve se najíst, vyhrál do McDonalds, dal jsem si dva Cheeseburgery, překvapivě byly ještě dražší než ve Finsku. Pak jsme navštívili místo zvané "Shooters", což byla zřejmě diskotéka, na které se však nedalo ani pohnout, nicméně vyzkoušeli jsme několik místních panáků, které se prodávali po vždy aspoň po pěti, ale za cenu jednoho ve Finsku. Večer jsme zakončili v hostelu, kde byl stále otevřený bar, obsluha nikde, a tak jeden z Čechů natočil další piva (jak jinak). Mr. Frog se nakonec ještě ukázal, tentokrát však v jiném kostýmu (Mr. Alien).

Jedna z mnoha středověkých věží

Naše cestovatelská skupina :)

Ráno jsme vstali někdy v 10 a po odhlášení z hostelu vyrazili na prohlídku města, nejprve tedy na jídlo. Vyzkoušeli jsme místní palačinky, dal jsem si ty nejlevnější, i tak toho bylo příliš mnoho, tak jsem to ani nedojedl, k tomu kafé laté. Kolem poledne tedy začala prohlídka města, počasí nám skutečně přálo, bylo krásně slunečno a poměrně teplo (ne všichni si to však mysleli). Tallinn je skutečně krásné město, hlavně centrum působilo středověkým dojmem, který navíc umocňovali stylizované hospody a restaurace a také různé stánky, ve kterých se prodávali všemožné pochutiny (oříšky, svařák, ...). Obchodníci působili přátelským dojmem, vždy dali ochutnat a vůbec nenutili k nákupu, navíc uměli většinou hodně dobře anglicky a předpokládám, že také rusky a finsky vzhledem k národnostnímu složení turistů. V jedné z místních "restaurací", která byla umístěna přímo pod radnicí, jsme ochutnali losí polévku, která byla opravdu chutná a za rozumnou cenu (1E), jen jsem nepochopil, proč mi obsluha nechtěla dát lžičku...

Kostel sv. Olafa

Pohled na Tallinn z kostela sv. Olafa

Jeden z místních stánků s oříšky

Nejzajímavějším místem je bezpochyby kostel sv. Olafa, 123 metrů vysoká stavba, ve které je možné si za cenu 2E a několika málo schodů vychutnat překrásný pohled na celé město z výšky 60 metrů. V 16. století byla tato gotická památka dokonce nejvyšší stavbou světa. Zajímavý byl také chrám Svatého Alexandra Něvského, za zmínku stojí středověké hradby a množství různých věží. Další památky už jsou od centra poměrně vzdálené, ale pokud bychom měli více času, určitě bychom navštívili více míst.

chrám Svatého Alexandra Něvského

K večeru jsme navštívili jedno místní obchodní centrum, protože jsme měli hlad, a za 5E jsem si dal nějaký kuřecí špíz s brambory. Pak některým z nás (mně ne, já měl vypnutý telefon) přišla SMS ve finštině, ve které nám společnost provozující trajekty oznámila, že se poslední trajekt ruší a že můžeme jet tím předposledním, který však jel už v 19:00. Následoval tedy opravdu rychlý nákup alkoholu a cesta k přístavu. Koupil jsem nakonec mnohem méně, než jsem chtěl, například slibované Heinekeny pro Martina prostě nebyly. Ceny nebyly zase tak příznivé, možná právě proto, že jsme byli jen v obyčejném supermarketu, i přesto mnohem nižší, než ve Finsku. I pokud bych alkohol nevypil, vždy existuje možnost ho prodat, klidně i se ziskem, takže rozhodně doporučuji koupit...

Good bye, Tallinn!

Trajekt jsme nakonec stihli, vychutnali jsme si tentokrát jízdu při západu slunce, což bylo rozhodně zajímavější, než při úplné tmě. Přímo na lodi jsme ještě koupili o něco levnější a chutnější estonská piva, když už jsme to nestihli v Tallinnu Díky tomu jsme stihli poslední vlak do Tampere, ale bohužel nám ujel poslední neplacený autobus do Hervanty. Každopádně Tallinn doporučuji, je určitě zajímavější, než většina měst ve Finsku a není tam příliš draho, ale pozor, zadarmo to také není! :)

Už vím, kde se točí pohádky, aneb finské národní parky

Minulý pátek mi přišla na Facebooku zpráva: "Chceš jet s námi do národního parku?". Musel jsem se rychle rozhodnout, protože už zbývalo jen jedno volné místo, tak jsem to vzal, i když jsem věděl, že na podobnou akci nemám vhodné boty ani oblečení a můj spacák je vhodný maximálně na léto. Odjezd byl hned v sobotu ráno, tak jsem nakoupil jen pár nezbytných věcí, jako například jídlo a také pláštěnku, protože tady ve Finsku prší často, neočekávaně a hlavně vždy, když opustím svůj pokoj.

Naše skupina

Odjezd byl naplánovaný na sobotu 8:30 ráno, ještě před tím jsem zkontroloval internet, poslal jsem e-mail s žádostí o dobré počasí a vyrazil jsem spolu s dalšími dvěma obyvateli Paawoly směrem k parkovišti. Naše pětičlenná skupina byla složena výhradně z Čechů, naložili jsme věci do auta a vyjeli směrem k prvnímu parku (Torronsuon Kansallispuisto), který byl vzdálený asi 150km od Tampere. Během cesty stále pršelo, ale jakmile jsme přijeli před národní park, pršet přestalo. Tento park byl vlastně jedna velká bažina, ve které se mohli pohodlně procházet po dřevěných "chodnících" - viz foto. Cestou jsme narazili na dvě rozhledny, takže jsme si prohlédli celou oblast z jiné perspektivy. Při cestě zpět k autu jsme procházeli malou finskou vesnicí, což byl asi jediný kousek civilizace v této oblasti (kromě silnice).

Torronsuon Kansallispuisto

Torronsuon Kansallispuisto

Poměrně brzy jsme obešli celý park a následoval přesun k druhému parku (Liesjärven kansallispuisto). Tam jsme opět nechali auto na parkovišti, prohlédli si místní turistické centrum a vydali se na cestu k místu, kde jsme chtěli strávit noc. Byl jsem příjemně překvapený, protože naše "ubytování" bylo skutečně stylové. Tady ve Finsku jsou totiž turistům k dispozici různé přístřešky nebo chatky, ve kterých mohou zdarma přespat, rozdělat si oheň, připravit si večeři. I dřevo bylo nachystané, k tomu sekera i pila. Nedovedu si představit něco podobného u nás, protože tyto věci už by byly na druhý den pryč :( Ale ve Finsku to zřejmě funguje a to je jen dobře. Protože jsme byli uprostřed národního parku, měli jsme jedinečnou příležitost prohlédnout si noční oblohu, na které bylo vidět opravdu hodně hvězd (ne jako někde ve městě). V noci však byla docela zima, hlavně nám, kteří jsme měli takové spacáky - nespacáky... Ráno jsme ještě využili příležitosti a opekli jsme si další párky. Poté jsme zamířili do nitra národního parku, ve kterém tentokrát nebylo tolik bažin, ale spíše jezer a skal, na kterých rostlo neuvěřitelné množství různých mechů (takové v Česku opravdu nemáme). Jo a houby samozřejmě... celou dobu jsme nechápali, kde se to tam bere. Finsko je zkrátka rájem houbařů. Na konci naší cesty jsme narazili na Finku, kterou jsme pozdravili každý jiným finským pozdravem (Hei, Moi, Terve, Moro, Päivää), okamžitě na nás spustila finsky, naštěstí uměla i anglicky a nakonec nám nabídla, že nás sveze k autu, což se nám opravdu hodilo (plánem totiž bylo stopnout si nějaké auto).  Zpět do Tampere jsme přijeli kolem sedmé hodiny večer v neděli, unavení, ale rozhodně spokojení, byl to výborný výlet!

Liesjärven kansallispuisto

Liesjärven kansallispuisto

Liesjärven kansallispuisto - naše ubytování :)

Liesjärven kansallispuisto

Liesjärven kansallispuisto

Liesjärven kansallispuisto

Liesjärven kansallispuisto

Liesjärven kansallispuisto

A nesmím zapomenout na další skvělé Martinovo video, které vzniklo v tomhle národním parku:

Informace o Finsku a místních národních parcích: http://www.outdoors.fi/