Už vím, kde se točí pohádky, aneb finské národní parky

Minulý pátek mi přišla na Facebooku zpráva: "Chceš jet s námi do národního parku?". Musel jsem se rychle rozhodnout, protože už zbývalo jen jedno volné místo, tak jsem to vzal, i když jsem věděl, že na podobnou akci nemám vhodné boty ani oblečení a můj spacák je vhodný maximálně na léto. Odjezd byl hned v sobotu ráno, tak jsem nakoupil jen pár nezbytných věcí, jako například jídlo a také pláštěnku, protože tady ve Finsku prší často, neočekávaně a hlavně vždy, když opustím svůj pokoj.

Naše skupina

Odjezd byl naplánovaný na sobotu 8:30 ráno, ještě před tím jsem zkontroloval internet, poslal jsem e-mail s žádostí o dobré počasí a vyrazil jsem spolu s dalšími dvěma obyvateli Paawoly směrem k parkovišti. Naše pětičlenná skupina byla složena výhradně z Čechů, naložili jsme věci do auta a vyjeli směrem k prvnímu parku (Torronsuon Kansallispuisto), který byl vzdálený asi 150km od Tampere. Během cesty stále pršelo, ale jakmile jsme přijeli před národní park, pršet přestalo. Tento park byl vlastně jedna velká bažina, ve které se mohli pohodlně procházet po dřevěných "chodnících" - viz foto. Cestou jsme narazili na dvě rozhledny, takže jsme si prohlédli celou oblast z jiné perspektivy. Při cestě zpět k autu jsme procházeli malou finskou vesnicí, což byl asi jediný kousek civilizace v této oblasti (kromě silnice).

Torronsuon Kansallispuisto

Poměrně brzy jsme obešli celý park a následoval přesun k druhému parku (Liesjärven kansallispuisto). Tam jsme opět nechali auto na parkovišti, prohlédli si místní turistické centrum a vydali se na cestu k místu, kde jsme chtěli strávit noc. Byl jsem příjemně překvapený, protože naše "ubytování" bylo skutečně stylové. Tady ve Finsku jsou totiž turistům k dispozici různé přístřešky nebo chatky, ve kterých mohou zdarma přespat, rozdělat si oheň, připravit si večeři. I dřevo bylo nachystané, k tomu sekera i pila. Nedovedu si představit něco podobného u nás, protože tyto věci už by byly na druhý den pryč :( Ale ve Finsku to zřejmě funguje a to je jen dobře. Protože jsme byli uprostřed národního parku, měli jsme jedinečnou příležitost prohlédnout si noční oblohu, na které bylo vidět opravdu hodně hvězd (ne jako někde ve městě). V noci však byla docela zima, hlavně nám, kteří jsme měli takové spacáky - nespacáky... Ráno jsme ještě využili příležitosti a opekli jsme si další párky. Poté jsme zamířili do nitra národního parku, ve kterém tentokrát nebylo tolik bažin, ale spíše jezer a skal, na kterých rostlo neuvěřitelné množství různých mechů (takové v Česku opravdu nemáme). Jo a houby samozřejmě... celou dobu jsme nechápali, kde se to tam bere. Finsko je zkrátka rájem houbařů. Na konci naší cesty jsme narazili na Finku, kterou jsme pozdravili každý jiným finským pozdravem (Hei, Moi, Terve, Moro, Päivää), okamžitě na nás spustila finsky, naštěstí uměla i anglicky a nakonec nám nabídla, že nás sveze k autu, což se nám opravdu hodilo (plánem totiž bylo stopnout si nějaké auto). Zpět do Tampere jsme přijeli kolem sedmé hodiny večer v neděli, unavení, ale rozhodně spokojení, byl to výborný výlet!